Důležité je nezapomenout, jak se člověk cítí po šesti hodinách na kole, říká sportovní ředitel Roman Kreuziger

V nedávné době jste měl skládat zkoušky u UCI, abyste se mohl stát sportovním ředitelem cyklistické stáje. Tak jak to dopadlo?

Výsledky testů ještě neznám (pozn. red.: rozhovor proběhl koncem listopadu 2021), UCI je oznámí do měsíce po zkouškách. Ale mám z toho dobrý pocit. Odpovídali jsme na 65 otázek, správných odpovědí muselo být alespoň 70 procent. Zkouška uzavřela týdenní školení ve švýcarském Aigle, sídle UCI. Zajímavé bylo, že samotný test jsme absolvovali v hale na dráze, to bylo stylové. V den zkoušky jsem byl nervózní jak před horskou etapou.

Z čeho jste při učení čerpal? Studoval jste nějaké předepsané materiály a knihy, nebo lze uplatnit i zkušenosti z vaší dlouholeté praxe v sedle?

Z pravidel UCI, což je celkem 1200 stránek studia. Pořádná porce. Materiály byly rozdělené do 15 kategorií. Obecná pravidla, silniční cyklistika, licence, přihlašování na závody, etika, licence, termíny bankovních garancí, jaké profese musí být v týmu zastoupeny, například počty trenérů a sportovních ředitelů, jejich zodpovědnosti a další témata. Ale také, jak jezdit autem za pelotonem, aby nedošlo k průšvihu.

Kdybyste zkoušky neudělal, co by to znamenalo pro další vývoj vaší kariéry? Lze je hned absolvovat znovu, nebo nastoupit na danou pozici a zkoušky si dodělat později?

Jako nováček mezi sportovními řediteli bych dostal roční výjimku, ale musel bych test absolvovat v roce 2022. Pokud bych neuspěl ani v náhradním termínu, nesměl bych při závodě za volant.

Budete sportovním ředitelem World Tour týmu Bahrain Victorious. Co bude konkrétně náplní vaší práce a jaké budete mít pravomoci?

Máme rozdělené kompetence a pravomoci s trenéry. Sportovní ředitelé se starají především o taktiku při závodech. Vycházejí z dat od trenérů, jak na tom jednotliví jezdci jsou, a podle toho určují strategii. Mluví s cyklisty, jsou s nimi v každodenním kontaktu. Při samotném závodě jedou dva až tři sportovní ředitelé v autech.

Myslíte, že to bude větší stres, než když jste sám závodil?

Na to teď neumím odpovědět, v autě jsem v pelotonu ještě nejel. Ale adrenalin to určitě bude.

Jaké vlastnosti musí mít dobrý sportovní ředitel?

Musí být klidný. Jasně mluvit, ale ne příliš často. Sportovci mu musí důvěřovat. My bývalí závodníci máme výhodu, že víme, jak to v balíku chodí. Je důležité nezapomenout, jak se cítí člověk na kole po pěti šesti hodinách.

Stáj nominovala na post sportovního ředitele také Michala Golaśe, bývalého polského profi cyklistu. Kolik je v týmu sportovních ředitelů a jak si dělí agendu?

Tři sportovní ředitelé z týmu odešli, tři přišli. Celkově nás je devět a každý z nás bude zodpovídat za určené závody. Ale agendu máme víceméně stejnou. Hlavním sportovním ředitelem je Chorvat Vladimir Miholjević.

Budete mít od závodníků větší odstup, když budete jejich šéf?

Mám k nim logicky blízko. I proto mě do Bahrainu vzali. Když to nastavíme správně, můžeme být se závodníky nejen kolegové, ale i kamarádi. Důležitý je vzájemný respekt a vědomí, kde je moje místo.

Máte nějaké pracovní vize, sny, které byste v nové roli chtěl realizovat, něco v týmu změnit…?

Bahrain je velmi ambiciózní, ve World Tour týmu je nás asi sto. Cítím ze všech obrovskou chuť vítězit. Jsem tu nováčkem, takže začínám postupně – chci se naučit dobře komunikovat se závodníky, mít jejich důvěru. A pak samozřejmě vyhrávat. Když se to povede už na mých oblíbených ardenských klasikách, budu nadšený.

Předpokládám, že sportovní ředitel cestuje s týmem. To znamená, že hodně cestuje. Nemáte (a vaše rodina) toho už po šestnácti letech dost? Pro ČTK jste zmínil, že jste zvyklý být 200 až 250 dní v roce na cestách.

Teď to bude jen 150 dní. Na rodinu budu mít určitě víc času. Jsem za to rád, doma budu spíš pracovat u počítače a na telefonu. A nebudu muset na dlouhé hodiny na trénink, regeneraci a tak pořád do kola. Na druhou stranu je dobře, že budu cestovat, i když méně. Sedět jen doma po dvaceti letech na cestách by byla příliš velká změna a nebylo by se mnou asi k vydržení.

Vyvíjela se v čase vaše představa o tom, co budete dělat po kariéře elitního cyklisty, měl jste v hlavě nějaké varianty? Nebo jste nad tím spíš nepřemýšlel?

Hodně jsem nad tím přemýšlel už dva tři roky. Nejprve jsem zvažoval roli sportovního agenta talentovaných cyklistů. Rýsovaly se i jiné možnosti, ale vždy to bylo u cyklistiky. Nakonec přišla nabídka z Bahrainu. Přijal jsem ji i proto, že v týmu je řada mých bývalých kolegů a tuším, do čeho jdu.

V posledních letech jste se věnoval také svým vlastním projektům Cycling Academy a osvětové iniciativě Ukaž respekt. Budete v tom pokračovat i dál?

Cyklistika mi hodně dala, teď nastal čas, abych jí něco vrátil. Ukaž respekt je dlouhodobý projekt. Naším cílem je snížení nehodovosti cyklistů. Silnice nepatří exkluzivně ani lidem na kole, ani motoristům, musíme se na ně vejít. Nikoho nekádrujeme, ať každý jezdí, jakým dopravním prostředkem chce, ale ohleduplně. Je zajímavé, kolik vášní to může vyvolávat. Ale jsme přesvědčení, že klíčem je opravdu vzájemný respekt. Iniciativu posouvá dopředu hlavně moje manželka Michaela se svým týmem. I na rok 2022 chystáme řadu aktivit v terénu i médiích. Pokračujeme už třetím rokem, oslovili jsme miliony lidí a jsme přesvědčení, že to má smysl.
Pokračovat budu i s akademií. Je to logické, vnímám to jako svůj závazek vůči cyklistice. Když jsem začínal já, podporovala mě rodina, trenéři, týmy, ve kterých jsem byl. Soustředíme se na výchovu mladých talentů. Je to tvrdá práce a stojí to spoustu úsilí a peněz, ale jak říká klasik, na vrchol zkratka nevede. Nevím, jestli někoho dostaneme až do World Tour, ale tým okolo šéfa akademie Petra Kubiase pro to dělá maximum.

FOTO: Markéta Navrátilová