Jiné hokejové MS: Izolovaní hráči, prázdné tribuny a přísná hygienická opatření

MS v Rize bylo v mnoha ohledech specifické, jaké hlavní dojmy jste si z něj odvezl?
Bylo hodně jiné, ale určitě ne špatné. Jednak po odebrání pořadatelství Bělorusku muselo Lotyšsko narychlo zorganizovat celý šampionát samo, navíc vlivem pokračující pandemie museli organizátoři řešit spoustu starostí, které nikdo dříve před nimi neřešil. Mistrovství se kromě několika zápasů odehrálo celé bez fanoušků, jen s nutným personálem pro zabezpečení chodu. Všichni účastníci byli zařazeni do skupin rozdělených do několika úrovní izolace, aby mezi sebou nepřicházeli vůbec do kontaktu.

Nejvíc chránění museli být hráči, že?
Ano, nejpřísnější úroveň izolace měli hráči a realizační týmy, kteří se v tzv. bublině mohli pohybovat prakticky jen po hotelu a na stadionu. Neměli žádný kontakt s venkovním světem, nemohli se jít projít ven, nechodili ani do mixzón na rozhovory s novináři. To vše probíhalo formou vzdáleného přístupu. I proto kromě fanoušků letos na MS chyběla velká část novinářů. Myslím ale, že lotyšští organizátoři se i přes několik porodních bolestí všeho zhostili dobře a ukázali, jak i v takové době organizovat velké sportovní akce. Doufám, že to bude inspirace dalším sportovním událostem, se kterými se více a více budeme přibližovat tomu vytouženému normálnímu stavu.

Jak složité bylo sehnat v Rize ubytování? Při účasti fanoušků se cena během MS výrazně zvedá, tentokrát to asi bylo jiné…
S hledáním ubytování to bylo naopak daleko jednodušší než minulé roky. V Rize žádní zahraniční fanoušci nebyli, navíc do Lotyšska se pro běžné cizince bylo vzhledem k povinné desetidenní karanténě složité dostat. Většina ubytovacích zařízení tedy měla volno a dokázala nabídnout dokonce přívětivější ceny než v obvyklém režimu. Naše skupina měla pronajatý celý penzion a podle majitele jsme byli první skupina od prosince minulého roku, která u něj bydlela. Ceny se v Rize během MS nezvedaly ze stejných důvodů ani v restauracích či jiných službách.

Byl postup pro žádost o akreditaci jiný než během jiných MS?
Byl administrativně komplexnější vzhledem ke covid protokolu. Kromě klasické žádosti o akreditaci bylo nutné navíc vyplňovat zdravotnické formuláře a prohlášení. Navíc počet akreditací byl letos velmi omezen, hlavně pak do provizorně vybudované haly, kde hrál český národní tým.

Jaká probíhala přímo na místě hygienická opatření a testování?
Organizátoři před začátkem vydali podrobný manuál, který upravoval hygienická opatření na místě. Povinné byly klasické opatření typu roušky, rozestupy, desinfekce rukou. Každý účastník musel mít každé tři dny negativní PCR test, bez něj nebyl vpuštěn na stadion. V tiskovém středisku a na tribunách byly vyžadovány rozestupy mezi jednotlivými osobami. K hráčům a dalším účastníkům turnaje z jiného sektoru nebylo možné se dostat. Pro přepravu ve městě jsme nesměli používat veřejnou dopravu a museli jsme pořád mít zapnutou aplikaci trackující pohyb.

Jak probíhaly rozhovory, které se normálně dělají v mix zóně, kde se střetává velké množství lidí?
Fyzická mixzona pro masu novinářů letos vůbec nebyla. Klasičtí novináři dělali rozhovory dálkově pomocí online tiskových konferencí organizovaných pořadateli nebo samotnými týmy. K dispozici byla pouze televizní flash zóna pro televizní reportéry, do které hráči vcházeli s několikametrovým rozestupem od zpovídajícího reportéra, jen na omezený čas a při dodržení nejstriktnějších opatřeních.

Jak byste zhodnotil atmosféru MS, jak moc jiné to bylo s prázdnou halou?
Poté, co se před podobnou atmosférou odehrála celá sezona v Česku, mi to nijak netradiční nepřišlo. Člověk si rychle zvykne. O to více pak všichni prožívali zápasy, na které organizátoři alespoň několik stovek fanoušků pustili. Hlavně domácí zápasy Lotyšska byly s povolenými dvěma tisícovkami hlasitých diváků balzámem na duši. A připomenutím si, jaká atmosféra k hokejovým zápasů patří. Z toho až mrazilo.

Kolik diváků vůbec dorazilo na konci MS, kdy už bylo za přísných podmínek možné se jít na zápasy podívat?
Kromě zápasů Lotyšska to bylo celkem zklamání, na ostatní zápasy přišly kromě finálových bojů maximálně jednotky diváků. Ale dá se to pochopit. Pro cizince bylo stále téměř nereálné do země za hokejem přicestovat, navíc organizátoři pouštěli do haly pouze očkované osoby, které byly ochotné zaplatit přes 100 Euro za vstupenku. Proto Lotyši přišli na Lotyšsko, ale na další zápasy už skoro vůbec.

Byla proticovidová opatření znát i venku ve městě mimo prostory haly?
Lotyšsko v přepočtu na obyvatele bylo v době MS covidem více poznamenané než Česko. Restaurace byly otevřeny jen jako zahrádky se zavírací dobou v devět večer. Nebyly organizovány fanzony na náměstích, atmosféru mistrovství tak ve městě tvořily hlavně vlaječky účastnických týmů a makety maskota Skipyho.

Jaké reakce hráčů a členů realizačního týmu na podmínky MS jste vy sám zaznamenal?
Nebyl jsem s nimi moc v kontaktu, ale celkově převažoval pocit, že všichni podmínky respektovali a byli rádi, že se vzhledem k okolnostem mohl šampionát vůbec uskutečnit. Hlavně po více než roce a půl pandemie to vlastně pro nikoho nebylo překvapení, všichni s tímto režimem byli dopředu srozuměni a věděli, co od něj očekávat.