Alexandr Kliment: Evangelium 1,5 m hlásá vzájemný respekt na silnicích

Kdy a jak myšlenka na iniciativu vznikla, co vás inspirovalo? A co je cílem?
Podobné iniciativy vznikají po celém světě a často je iniciují lidé, kteří mají zkušenosti jako cyklisté i jako řidiči. V našem případě jsou autory myšlenky desetinásobný účastník Tour de France Roman Kreuziger a jeho manželka Míša. Roman najezdí 30 tisíc kilometrů ročně na kole, ale taky 50 tisíc za volantem. Všichni, kdo na iniciativě pracujeme, máme s problematikou zkušenosti, mě například porazilo auto před dvěma roky. V týmu je i sportovní marketér Zdeněk Rak – jeho kamarád na kole zahynul.
A cíl? Ambiciózní, ale jednoduchý, snížit nehodovost cyklistů a dosáhnout víc vzájemného respektu na silnicích. Je nám jasné, že spousta cyklistů má s kázní problémy, a na tom chceme taky zapracovat. Odrazili jsme se od jednoho silného tématu – 1,5 metru, což je znalecky prokázaný bezpečný boční odstup při předjíždění cyklistů. Ale pracujeme samozřejmě s řadou dalších témat, které s bezpečnou cyklistikou a soužitím cyklistů, motoristů a chodců souvisí.
V době koronaviru se cykloprovoz dramaticky navýšil. Nehodovost se sice obecně snížila, ale cyklistů se to netýká, tam je trend bohužel opačný. Cyklisti jsou obětí víc jak 4 tisíc kolizí ročně, řada z nich je smrtelných nebo s trvalými následky.

Kdo za projektem stojí a kdo aktivity financuje?
Aktivity financujeme z několika zdrojů. Máme štěstí, že všichni ambasadoři, mezi které patří například Peter Sagan, Petr Vakoč, Jaroslav Kulhavý nebo Palo Habera, podporují projekt bez nároku na honorář. I tak je ale finančně náročný, naše cílovka je hodně široká – na kole jezdí 3 miliony lidí, řidičák jich má 7 milionů. Jsme vidět na eventech, brandujeme, jsme velmi aktivní v online prostředí a v PR.
Financování je vícezdrojové, část pokrýváme z vlastních prostředků, dále z prodeje merchandisingu, milion jsme vybrali na HitHitu. Získali jsme i menší grant od Mezinárodní automobilové federace. A rozjíždí se nám i spolupráce s komerční sférou, nyní především s OMV.
Moc si vážíme spolupráce se Studiem Najbrt, které připravilo vizuální identitu projektu a dalo nám řadu cenných impulsů, jak komunikovat.

Každý má na bezpečnost cyklistů názor, často vyhraněný

Jakým způsobem šíříte osvětu? Daří se jí šířit, nebo narážíte na nějaká úskalí?
Využíváme především dva kanály. V online prostředí se můžeme opřít o mimořádný dosah našich ambasadorů, vždyť například Peter Sagan má na Facebooku přes milion fanoušků, stejně tak na Instagramu. Díky vlastním platformám 1,5 metru jsme v létě oslovili 1,5 milionu lidí. Trefili jsme téma, a i když jsme investovali do reklamy, i virální šíření naší osvěty bylo masivní.
Druhým dominantním kanálem je PR. Komunikujeme nejenom ve sportovních médiích. Téma zaujalo i lifestyle, motoristické tituly i publicistické rubriky.
V roce 2020 jsme měli v plánu mnohem víc akcí v terénu, ale pandemie koronaviru nám narušila plány. I tak se nám povedlo být vidět na několika sportovních eventech v průběhu léta. Mnohem výraznější stopu v offline prostředí jsme zaznamenali v říjnu, kdy jsme ve spolupráci s OMV obrandovali 142 čerpacích stanic po celé republice v rámci mezinárodní iniciativy This is my street.

Jaké jsou reakce veřejnosti?
Jedním slovem masivní. Upřímně, nečekali jsme takový zájem. Bezpečnost cyklistů na silnicích je téma, které zajímá téměř každého a každý na něj má nějaký názor, často vyhraněný. Když to přeženu, spousta lidí považuje buď řidiče za chladnokrevné zabijáky v plechových monstrech, nebo cyklisty za opilce motající se na neosvětlených kolech u středové čáry. Diskuze je často bouřlivá. Ale zcela převažují lidé, kteří vnímají, že cyklisté jsou většinou i řidiči. A že klíčem ke zlepšení situace je vzájemný respekt.

Neslýcháte od řidičů např. výtku, že stanovená vzdálenost 1,5 m při předjíždění cyklisty je moc, že se dostávají do ohrožení naopak řidiči vozidla?
Tahle vzdálenost vychází z dlouhodobých statistik a ze studií soudních znalců. Každý cyklista jezdí v sinusoidě. U méně zkušených cyklistů, třeba u dětí, může měřit až 1,5 metru. A cyklostezky nejsou všude. Stejně tak může cyklista najet do díry a může pak dojít k neštěstí. Každé auto si s sebou taky veze tlakovou vlnu, kapsu vzduchu. Když váš předjede dodávka nebo autobus tzv. na kreditku, je to o zdraví a o život. Je jasné, že v některých případech lze 1,5 metru dodržet obtížně. Ale zvolili jsme jako hlavní téma kampaně právě 1,5 metru – chceme být čitelní a jasně zapamatovatelní. Nechceme honit příliš zajíců a být neúměrně tematicky roztažení. A jak vzdálenost odhadnout? Poměrně jednoduše, představte si, že předjíždíte auto.

Bezpečný odstup od předjížděného cyklisty je už v některých státech stanoven zákonem. Nejčastěji se jedná právě o 1,5 metru. V ČR jsem iniciativu za uzákonění také zaznamenala. Máte s ní něco společného?
O iniciativě víme, ale nemáme s ní nic společného. Jsme přesvědčení, že nejprve musíme dobře vysvětlit, proč 1,5 metru, proč bezpečný boční odstup při předjíždění a pak teprve uzákoňovat. Zvlášť v době koronaviru, kdy lidé čelí spoustě restrikcí. I proto je naším hlavním mottem vzájemný respekt. Domníváme se, že dřív nebo později se v nějaké formě boční odstup při předjíždění do zákona dostane, ale je potřeba nejdřív diskutovat a vysvětlovat.

Pomáhá crowdfounding, Facebook, Rozhlas i benzinky

Jaké aktivity jste již realizovali a jaké plánujete? Ovlivňuje nějak aktivity situace kolem koronaviru?
Začali jsme před rokem (podzim 2019 – pozn. redakce) a během té doby jsme kvůli koronaviru několikrát měnili plány. Celkově je ale téma vysoce aktuální stále, protože lidí na kole přibývá. První větší sérii aktivit jsme rozjeli na přelomu března a dubna, kdy běžela spotová kampaň na Radiožurnálu, v kombinaci s PR komunikací v tištěných médiích. Naši ambasadoři otevřeli téma na sociálních sítích. Tady skvěle zafungoval Peter Sagan, který nám pomohl proniknout i na Slovensko. Pokračovali jsme na začátku června, kdy jsme pro vtažení dalších lidí do diskuze využili světový den cyklistiky. To už jsme měli v ruce výsledky ankety, kterou vyplnilo víc jak 2400 lidí. A vyplynulo z ní, že se 94 procent cyklistů cítí na silnicích ohroženo. Ale na druhé straně téměř polovina motoristů je přesvědčena, že se nebezpečně chovají lidé na kole.
Další fáze nastala v létě, kdy jsme spustili projekt na HitHitu. Byl to průzkum bojem, vzali jsme to jako příležitost, jak ozkoušet i další subtémata, jako je ohleduplnost cyklistů vůči dalším účastníkům provozu, vč. chodců. Natočili jsme osvětová videa, která viděly statisíce lidí. A na přelomu července a srpna už to jelo jak utržený vagón. Média se začala ozývat sama, dostali jsme se mimo cyklistickou bublinu. A zjistili jsme definitivně, že jsme trefili téma, které budí emoce a má obrovský zásah.
Na podzim jsme pokračovali celý říjen pod hlavičkou kampaně This is my street Mezinárodní automobilové federace. A navázali jsme spolupráci s OMV, které si moc vážíme. Dostali jsme příležitost být vidět na všech čerpacích stanicích v ČR. Lidé z OMV vnímají, že můžeme budit různé emoce, ale i tak se k nám přidali, za což jim patří obrovský dík.
Rámcově máme rozplánovaný i rok 2021, kdy se chceme ukázat výrazně víc i na eventech, především motoristických a cyklistických.

Mezi partnery projektu patří Autoklub ČR nebo Radiožurnál. Jakým způsobem vám pomáhají?
Zásadně. I když jsme sami motoristé, uvědomujeme si, že máme tendenci připískávat cyklistům. Autoklub nás kalibruje, dává nám cennou zpětnou vazbu a odbornou oponenturu. Radiožurnál nám zase pomáhá oslovit širokou cílovku. Protože přesvědčovat přesvědčené na cyklistických serverech je fajn, naším cílem je ale hlavně obecná veřejnost.

K iniciativě se může kdokoli přihlásit třeba tím, že si zakoupí žlutou samolepku. Kolik takových osvětových samolepek se již prodalo?
Přes deset tisíc, je to jeden z nejviditelnějších prvků kampaně, merch, kterým se člověk přihlásí k evangeliu, které hlásáme – tedy k vzájemnému respektu. Kupují si je nejen jednotlivci, ale i firmy – nalepené je mají například taxíky Modrého anděla, navázali jsme spolupráci s Nextbike, sdílenými koly. A skvěle se rozjíždí společné aktivity s NTT Czech Republic.

Heslem iniciativy je „ohleduplnost a vzájemný respekt v sedle i za volantem“. Myslíte, že vaše kampaň má tu moc opravdu změnit přístup lidí? Znám spousty řidičů, pro které je cyklista obtížným hmyzem. Naopak se určitě najdou cyklisté, kteří si myslí, že jsou neohrožení.
Jsou dvě cesty, jak změnit věci k lepšímu. Doufat, že se toho někdo ujme nebo začít řešit problém aktivně. My se rozhodli pro druhou variantu. Věříme, že se může přístup lidí změnit, že se budou navzájem na silnicích víc respektovat. Je nám jasné, že je spousta neukázněných cyklistů a stejně tak bezohledných řidičů. Ale často je to kvůli tomu, že se nejsou schopni vžít do role toho druhého. S tím chceme pracovat, to chceme změnit.

Ambasadory projektu jsou např. Roman Kreuziger, Peter Sagan nebo Jaroslav Kulhavý. Mají oni sami negativní zážitky z běžného provozu?
Bohužel mají. Roman Kreuziger ztratil kamaráda Michele Scarponiho, elitního závodníka, kterého porazilo na tréninku auto, bohužel s fatálními důsledky. A například chirurg Pavel Pafko, přežil taky jen se štěstím – při vyjížďce ho porazila řidička, shodou okolností také lékařka.

Většinu nehod s cyklisty způsobí motoristé

Co říkají zahraniční statistiky? Dochází k nebezpečnému předjíždění v Česku stejně jako jinde ve světě?
Sledujeme statistiky ve světě i u nás. Lze říct, že nedostatečný boční odstup u předjíždění je na vině u přibližně 30 procent nehod. Zajímavá data má Evropská komise nebo Cycling UK, podobná iniciativa ve Velké Británii.

Vyplývá z domácích statistik, kdo spíše na silnicích chybuje – cyklisti, nebo řidiči vozidel?
Když očistíme statistiky o „samonehody“ cyklistů, tak většinu nehod s účastí cyklisty způsobí motoristé.

Jakých nejčastějších chyb se cyklisti a řidiči dopouštějí?
U řidičů to je nedodržení dostatečného bočního odstupu při předjíždění, pak nepřiměřená rychlost, častý je i tzv. předčasně zahájený manévr. Což je například nechvalně proslulý pravý hák – auto vás natěsno předjede a na poslední chvíli odbočí doprava a vy mu skončíte na dveřích.
Hodně co dohánět mají i cyklisté. Jejich nehody končí často fatálně kvůli tomu, že nemají přilbu. Na vině bývá i alkohol nebo nedostatečné vybavení reflexními prvky. Samostatnou kapitolou je pak jízda po chodníku. I na tohle se chceme zaměřit. Řidiče dráždí také jízda vedle sebe, která je u nás zakázaná. Ale například v Polsku je ve větší skupině povoleno jet ve dvojicích a v Austrálii je to dokonce povinné – zkrátí se tím cyklistický balík a lze ho předjet za kratší čas.
Ale je důležité si uvědomit, co nám zdůrazňoval při jedné diskuzi profesor Pafko – to, že se část cyklistů chová neukázněně, mi nedává důvod někoho zabít nebo zranit. Nemám rád argumentaci typu, že začnu cyklisty v Praze respektovat, až přestanou v Ostravě Porubě jezdit po chodníku. Každý by měl s respektem vůči druhým začít u sebe, a o to se snažíme i my.

Sklízíte už plody své kampaně? Ubylo nyní nehod s cyklisty ve srovnání s obdobím před spuštěním kampaně?
Na vyhodnocení ostrých dat je příliš brzo, ale jsme mírně optimističtí. Vysvětlujeme, opakujeme a opakujeme. Máme obrovskou odezvu. A věříme, že budeme moci příští rok říct, že se nám povedlo situaci zlepšit. Je to běh na dlouhou trať.

FOTO: Markéta Navrátilová