Do Tokia chystáme vlastní televizní kanál, říká Tomáš Houska

V posledních deseti letech hrají v komunikaci a prezentaci olympiád a sportu obecně nezastupitelnou roli sociální média a nové komunikační technologie. Trend včas a s velkou vervou zachytil i Český olympijský výbor (ČOV). Během olympiád přináší domácím fanouškům exkluzivní obsah, který nejednou přebrala i prestižní světová média. V Tokiu bude mít tým digitálních médií ČOV obsahu tolik, že mu sociální sítě nebudou stačit. Proto chystá mimo jiné vznik nové platformy s pracovním názvem Czechteam TV.

O novém komunikačním kanálu, ne/plánování online obsahu, přístupu ke sportovcům i o tom, jestli celý kolotoč stresu a dřiny stojí za to, jsme si povídali s Tomášem Houskou, vedoucím digitálních médií ČOV.

Kdy začaly v ČOV přípravy na Tokio?
Jen co v únoru 2018 skončila zimní olympiáda v Koreji, začalo vše směřovat k Tokiu. Dokonce si pamatuji větu předsedy ČOV Jiřího Kejvala ještě v průběhu her: „Dobrá práce, ale začni pomalu přemýšlet, jak posuneš obsah z našich sociálních sítí mnohem dál. Není to náš limit, ne?” Bylo to po prvním zlatu Ester. Byl jsem trochu naštvaný, že nám chvíli nedá pokoj. (smích)

Právě nečekané zlato Ester a jeho komunikování nám potvrdilo, že se nemáme držet pouze obsahu pro naše sociální sítě a weby. MEDIA HOUSE Českého olympijského týmu, jak naše digitální oddělení nazýváme, dokázal vyrobit obsah, který převzala média po celém světě. Za necelou hodinu vznikly rozhovory v češtině, angličtině, fotky, videa, gify, 360° fotky, které převzala CNN, BBC a další mediální domy. Skrz náš obsah komunikovala Coca-Cola, která je olympijským partnerem a byla i partnerem Ester. Toho si cením, protože to byla nenadálá situace, na kterou celý komunikační tým perfektně zareagoval v řádu minut. Nic nebylo připraveno dopředu.

Čím jsou obecně specifické OH a čím konkrétně Tokio z pohledu vedoucího digitálních médií ČOV?
Dá se připravit jen částečně. Děláte si scénáře, co se stane, když někdo vyhraje, když někdo prohraje, ale na sportu je krásná ta nečekanost a drama. Třeba tenkrát ta Ester. Navíc se totálně liší podmínky. V Riu 2016 byla problémem bezpečnost mimo olympijské zóny a doprava. Jeli jsme někam tři hodiny, pak jsme měli patnáct minut na výrobu obsahu se sportovcem a zase někam jeli. V Koreji 2018 jsme dělali videa a venku bylo mínus dvacet. V Tokiu bude zase vedro a velká vlhkost. Nebudeme mít sportovce venku na výrobu obsahu na více než dvacet minut. Nechceme je unavit a ohrozit jejich výkon.

Unavit?
Ano. Se všemi se známe, konzultujeme to s nimi i s jejich trenéry. Chceme po nich nejlepší výkon v životě a podle toho se chováme k nim i sami k sobě. Někdy jsme příjemné rozptýlení nudy a nervozity před výkonem. Ale obecně nemůžete vzít třeba tenistku na procházku do města pro super video, když má další den hrát. V Koreji jsme preventivně stáhli z terénu kameramana, co dostal rýmu. Pár dní jen stříhal na pokoji. Kdyby prsknul bacil na sportovce, možná zničí jeho životní sen. I na tohle při práci myslíme. Sportovec je u nás na prvním místě.

Algoritmus sociálních sítí je kámoš

Jaké všechny komunikační kanály budete během OH plnit obsahem a kolik lidí se na tom bude podílet?
Budeme mít lidi v Tokiu a na Olympijských festivalech v Česku, „centrální mozek olympiády” bude v Praze. Počet lidí zatím neznáme, protože stále jednáme s partnery. Čím více dohod uzavřeme, tím více zahrajeme muziky. Vedle našich webů a sociálních sítí půjdeme opravdu ještě dál. Řešíme projekt s pracovním názvem Czechteam TV. Zkráceně řečeno budeme během olympiády vytvářet tolik videoobsahu, že nám přijde škoda ho limitovat jen prostředím Facebooku, YouTube a Instagramu. Aktuálně o šíření tohoto obsahu jednáme s našimi partnery, zatím více prozradit nemůžu.

Nápady, jako byl ten natočit s českými plavci v Riu video na motivy Pobřežní hlídky (cca 570 tis. zhlédnutí na YouTube), se rodí v předstihu, nebo až na místě?
Máme před každou akcí ustálené formáty a pak seznam blbostí a šíleností, které chceme zkusit. Z nich většina nevyjde kvůli času sportovců a dalším produkčním okolnostem. Plavci byli jiný případ. Seděli jsme s kolegy v Českém domě a přemýšleli, jak je dostaneme na YouTube. Chtěli jsme tam mít každý sport. Oni měli už po závodech, byli z výsledků spíše zklamaní a my s nimi neměli nic. Dřeli na to, pro některé byl fantastický úspěch už jen to, že se na hry kvalifikovali, a my se jim chtěli nějak odvděčit. A taky je trochu zvednout. Zničehonic si kolega vzpomněl, že kdysi na florbalovém táboře parodovali znělku Pobřežní hlídky a byla to legrace. Řekli jsme si, že jsou mladí, krásní, jsme v Riu na pláži, mohlo by to fungovat. Druhý den jsme točili a další den to vysílaly televizní stanice na pěti kontinentech, včetně ESPN! A všichni se sdělením ve stylu: „Podívejte se, jak jsou ti Češi vtipní a umí si užít olympiádu.“ Video byl mezinárodní hit olympijských her 2016.

Co rozhoduje o tom, jaký příspěvek dáte na sociální sítě? Co té zprávě nesmí chybět?
Máme board a na něm hodnoty i technické parametry, co chceme, aby příspěvky obsahovaly. Různé na různých sítích. Nad tím je ale heslo: „Nebaví tě to? Tak to nebude bavit ani naše fanoušky!“

Na Facebooku máte téměř 400 000 fanoušků, na Instagramu 114 000 sledujících. Mají sociální sítě ČOV ještě kam růst? Co je vaší metou?
Metou je posunout obsah i mimo ně. Říkám, že algoritmus sociálních sítí je kámoš. Když vám omezí příspěvek, nebyl dobrý. Nebo byl dobrý jen pro určitou skupinu. Taky nás hrozně baví hrát si s lokalizací a cílenou placenou kampaní. Máme v týmu social media analytika a jeho role je naprosto klíčová v tom, jak dostat obsah k lidem, ke kterým ho dostat potřebujeme. Když jsme naposledy dělali Olympijské festivaly v Brně a Ostravě, v jedné kampani jsme na lidi v Brně mluvili hantecem, na Ostraváky zase krátce. A vždy pod hlavičkou olympijského týmu. A bavilo to!

Díky Olympijským festivalům jsme silní v onlinu

Jaké plánujete realizovat online/offline projekty během OH v Tokiu? Spolupracujete na nich s partnery ČOV?
Spolupráce s partnery je naprosto klíčová po finanční i komunikační stránce. Naši mediální a marketingovou činnost řešíme z komerčních peněz. Například díky penězům od Samsungu jsme mohli do Ria poslat místo jednoho kameramana dva. Tím pádem mohlo vzniknout třeba právě video Pobřežní hlídka. T-Mobile nám platil redakci mobilní aplikace, která ale zároveň vytvářela i část obsahu pro Facebook. Hodně aktivní jsou i další partneři – Sazka, Toyota, Pilsner Urquell, Coca-Cola, Alpine Pro. Kromě financí si ale ceníme také toho, jak ke komunikování sportu přistupují a jak ho svým cílovým skupinám prezentují. Na některých kampaních s nimi spolupracujeme, oni do toho vnáší svěží pohled na sport, my svou sportovní expertízu.

A co ty offline projekty?
Řeším ze 70 % online, který se částečně prolíná do offlinu. Největší blázni u nás, v dobrém slova smyslu, jsou lidé, kteří mají na starosti offline – hlavně Český dům. Nevím, jak jsou schopni vymyslet na druhém konci světa prostor, kde se skvěle cítí sportovci, fanoušci i sponzoři.Druhým nejrozsáhlejším projektem jsou Olympijské festivaly. I díky nim jsme tak silní v onlinu. Lidé tam mají reálnou zkušenost se sportem, se sportovci, s naší značkou, vytváří obsah na své sítě… Vše tam do sebe zapadne. V létě 2020 bude Olympijský festival v Ostravě, jednání dále probíhají s Brnem a Prahou.

Je pravda, že se Olympijskými festivaly inspirovaly i jiné země? V čem jsou tak unikátní?
Unikátnost vidím v zážitku, který přináší. Nefandí se jen u obrazovek. Sport si reálně vyzkoušíte, sportovci se z her vrací v jejich průběhu a jsou v kontaktu s fanoušky. Návrat Lukáše Krpálka vypadal na festivalu na Lipně jako koncert Rolling Stones. A to působí na celý národ, hlavně na děti. Mají se sportem emoční vazbu, totální zážitek na celý život. Vždy chceme, aby si daný region a jeho představitelé vzali festival za svůj. Zapojujeme regionální kluby, pracovníky měst a krajů. Chceme, aby si na olympijský zážitek mohl sáhnout každý.
Koncept je tak dobře vymyšlený a obsahuje tolik detailů, že kolegové z ČOV na pozvání olympijských výborů jezdí po celém světě. Při hrách v Tokiu by Olympijský festival měl být až ve dvaceti zemích na pěti kontinentech.

Už jste na několika olympiádách byl, takže zhruba víte, co vás čeká. Můžete popsat, jak vypadá váš „běžný“ den na OH?
Nemůžu. Nabíráme do týmu nějaké externisty a nechci, aby si to přečetli a pak se kvůli tomu rozhodli nejet. (smích)

A stojí to vůbec za to?
Jasně, milujeme to! Ale je to psychicky i fyzicky náročné. Pro celý realizační tým Českého olympijského týmu. Hry trvají sedmnáct dní, ale většinou jsme tam skoro měsíc. Žijeme v místním i českém čase. Vidíme tam metrákové svalovce brečet smutkem i radostí. Vidíme příběhy, kdy se někdo zraní v tréninku den před soutěží, jsme pod tlakem, je to mimořádně náročná akce. Vrátíme se totálně emočně i fyzicky mimo. Hry končí v půlce srpna, z mé zkušenosti začneme být normální tak v říjnu.

FOTO: ČOV