Fighterův anděl strážný: O práci i zatím nevyužitém marketingovém potenciálu cutmanů
Během turnajů v bojových sportech sice nejsou v záři reflektorů, ale ani ti nejlepší fighteři by se bez nich neobešli. Řeč je samozřejmě o cutmanech, kteří se o zápasníky starají v zákulisí i přímo v oktagonu či ringu. Na česko-slovenské scéně působí už čtyři roky jako jediný profesionální tým Alpha Cutman Team, jehož zakladateli jsou Bohumil Vojkůvka s Jiřím Šigutem. „Držíme standard péče vysoko, vzděláváme se a jednou se třeba budeme moci jako cutmani opravdu živit,“ věří „Bobesh“ Vojkůvka, šéf party zdravotníků nadšených do bojových sportů a autor blogu "Cestou ranhojiče".
Co vše obnáší práce cutmanů? Ať už v zákulisí, tak v oktagonu či ringu…
Je toho opravdu mnoho, takže jen ve zkratce. Především se zabýváme preventivní činností, takže zranění nejen ošetřujeme, ale především se jim snažíme předcházet. S tím souvisí kontrola zápasníků před zápasem, jejich oblečení, nehtů, vlasů a samozřejmě bezpečných a legálních tejpů. Během zápasů je to pak hlavně hodnocení a ošetřování zranění a očista od krve.
Kdo se může stát cutmanem? Musí mít zdravotnické vzdělání?
Cutman by měl mít rozhodně zdravotnické vzdělání, zabývá se přece zdravím sportovců. V týmu jsme všichni zdravotničtí záchranáři nebo zdravotní sestry. Znát anatomii, somatologii, fyziologii a především traumatologii je naprosto nezbytné. A hodí se i psychologie.
Jak vůbec došlo na myšlenku založení týmu cutmanů? Měl jste sám již předtím vztah k bojovým sportům?
K bojovým sportům jsem, jako asi každý kluk, přilnul skrze filmy. Dodnes miluji klasiky jako 36. komnata Shaolinu, Cesta draka, ale především filmy, kde hraje Jean-Claude Van Damme, jako Krvavý sport nebo Kickboxer. V patnácti letech jsem začal s thaiboxem, kde jsme si bouchnul i tři amatérské zápasy, a postupně začal zkoušet i bojová umění jako aikido, wing-chun nebo takewondo. Následně mě hodně bavila capoeira, která se i dobře snoubila s Muay Thai. Před pěti lety jsem objevil brazilské jiu-jitsu a tomu se aktivně věnuji dodnes. Letos v létě jsem získal fialový pás. A během tohoto období jsem objevil MMA a zjistil, co u nás oproti mezinárodní scéně chybí, a sice profesionální cutmani.
Kdo financuje účast cutmanů na turnajích? Pouze promotér, nebo si za služby platí i sami fighteři?
Máme v nabídce všechny verze od individuálního cutmana až po „full service“, kdy se staráme o všechny zápasníky včetně tejpování. Objednávku poptává a následně hradí promotér nebo manažer dané organizace. Samotné tejpy si většinou musí hradit zápasníci sami, zatejpování stojí 12 Euro. Doposud platí tejpy všem svým zápasníkům pouze organizace OKTAGON.
Čeští a slovenští fanoušci vás znají především právě z turnajů OKTAGONU. Pro jaké další organizace pracujete?
Začínali jsme v Ostravě na VFCL. Poté přišel na scénu OKTAGON, s kterým spolupracujeme dodnes a je to vskutku práce na profesionální úrovni. Aktuálně si náš tým rezervovaly organizace jako IAF, FNW, OFC, Cage Fighting a samozřejmě OKTAGON PRIME.
Existuje nějaký standard a nadstandard v péči o fightery? Něco navíc, za co si lze připlatit?
Najme-li si nás organizace, musí všichni nastoupení bojovníci dostat stejnou péči, což je to zakotveno i v pravidlech ohledně rovnosti podmínek. Ale když si zápasník najme cutmana individuálně, tak mu poskytne maximální péči. A pokud protější roh cutmana nemá, pak je toto výhoda velmi znatelná.
Co vše lze v případě krvavého zranění udělat pro to, aby mohl fighter pokračovat v zápase?
Základem je vždy užití tlaku, chladu a látek zastavujících krvácení. Vše samozřejmě za aseptických podmínek, aby v ráně nevznikl sekundárně zánět.
V jakém případě se přistupuje k zastavení zápasu lékařem?
V případě, kdy je jakkoliv ohroženo zdraví zápasníka. Pokud se rozhodčímu nebo cutmanovi zdá poranění příliš vážné, nebo se celkový stav zápasníka nejeví jako bojeschopný, volá se lékař. Ten rozhodne o ukončení, či pokračování zápasu. Jinak samozřejmě zápas vždy ukončuje až rozhodčí.
Jak většinou reagují fighteři? Jsou v bojovém módu, kdy chtějí pokračovat za každou cenu, nebo si uvědomují situaci?
Je to velmi individuální. Ale na tuzemské scéně jsou na nás zápasníci již zvyklí a ví, že když u nich je přítomen cutman, je to vždy a jedině pro jejich dobro. Jak zápasové, tak i to zdravotní. Ale občas se projeví emoce a vyplavený adrenalin, pak je cutman třeba odstrkován, nebo jej tým v záplavě radosti či smutku k zápasníkovi ani nepustí.
Fighteři mají určitě nějaké libůstky v přípravě bandáží na zápasy. Setkali jste se něčím opravdu neobvyklým?
To ani ne. Spíš se jedná o poranění v oblasti zápěstí, dlaně, kloubů či prstů, která během tejpování vyžadují speciální pozornost a péči. Vlastní přání a kreativitu mohou zápasníci projevit, když jim píšu vzkaz na tejpy, každý má rád něco originálního.
Během přímých přenosů turnajů jsou velmi žádané reklamní plochy v oktagonu. Mají na svém oblečení nějaké placené reklamní plochy i cutmeni?
Bohužel, jsme na scéně již čtvrtý rok a zatím se k nám všichni postavili zády. Takže žádné sponzory, kterým bychom následně dělali reklamu, nemáme. Oslovili jsme například společnosti, od kterých bereme materiál. Jsme přesvědčeni, že když veřejně oznámíme, jakou značku a čeho používáme, dané firmě to udělá obrovskou reklamu a zvedne i odběr. Kdyby měl někdo zájem, ať se nám ozve, jsme otevření všemu.
Je pro členy týmu profese cutmanů plnohodnotným zaměstnáním, nebo spíše přivýdělkem k vlastní práci?
Nikdo z nás se tím neuživí, většinu peněz vrazíme zpět do materiálu a rozvoje týmu. Ani cutmani, ani firma vlastně nic moc nevydělává. Od příštího roku to chceme nastavit trochu jinak, jelikož se MMA stále vyvíjí kupředu. Jsme přesvědčeni o naší pozici na scéně, kvalitě naší práce a také o přínosu pro tuzemské MMA, kterého jsme za čtyři roky dosáhli. Příští rok se bude lámat chleba.
Jak lze kombinovat zaměstnání a ježdění po turnajích? Asi pomáhá i to, že většina turnajů se uskutečňuje o víkendech…
Všichni děláme na směny, tudíž máme i povinné služby o víkendech a svátcích. Bere nám to hodně času, především cestování po celém Česku a Slovensku. Snažíme se v týmu i střídat, aby měl každý možnost jet na galavečer, chodit do práce a hlavně být někdy také s rodinou. Je to vskutku náročné, zvláště když si domů dovezete menší výplatu, než z normální práce. Je to sice mnohdy demotivující, ale máme svůj plán a cíl, kterého nebylo možné docílit za rok, ani za dva. Držíme standard péče vysoko, vzděláváme se a jednou se třeba budeme moci jako cutmani opravdu živit.
Práci cutmanů vy sám přibližujete fanouškům i prostřednictvím blogu Cestou ranhojiče. Jak tahle myšlenka vznikla?
Blog Cestou ranhojiče jsem si vymyslel jako prostředek ke komunikaci s běžným divákem nebo fanouškem bojových sportů. Od počátku je pro nás důležité ukázat manažerům a promotérům, jak kvalitní naše práce je a jak je důležitá pro zápasníky a průběh galavečerů. Ale z řad fanoušků o naší pozici věděl jen málokdo. A tak bylo potřeba lidem popsat, živě a pravdivě, co a jak se vlastně odehrává před jejich zraky a pod rukama cutmana.
FOTO: Oktagon MMA, Czechfighters.cz, Alpha Cutman Team
