Každého se nejdřív zeptám, proč zrovna sportovní marketing, říká Josef Voráček

Vystudoval jste Management sportu na FTVS a nyní tento obor sám vyučujete. Přemýšlel jste o učení již od začátku vašeho studia?
Vůbec ne. Neměl jsem to v plánu a ani to nebyl můj záměr. Postupem času to nějak vyplynulo.

A jaký byl tedy ten záměr?
Pohybovat se okolo sportu. Neměl jsem přesnou představu o nějaké vysněné pozici a sám jsem chtěl na tom oboru zjistit, co všechno se okolo sportu vlastně děje.

Mohl byste popsat vaši studijně pracovní dráhu?
Kromě toho, že jsem vystudoval Management na FTVS. Už během studia jsem měl možnost pracovat na stáži v Českém olympijském výboru. Spolupracoval jsem i s různými agenturami na několika sportovních akcích jako bylo např. večerní in-line bruslení či různé běžecké závody, atd. Chvíli jsem působil na jedné z pozic na Českém svazu karate JKA. Jednalo se o zajištění výsledků, pomoc při pořádání soutěží, atd. Později jsem byl také na stáži v agentuře Concept One.

Která z vámi zmíněných zkušeností vás nejvíce ovlivnila?
Na jednu stranu určitě škola, ale pokud bych měl vybrat jednu věc, tak rozhodně ČOV. Z toho, co jsem poznal, že je to oproti ostatním opravdu jiná liga.

Pokud bychom se zaměřili na vaši pedagogickou činnost. Dá se říci, že tomu věnujete většinu  svého pracovního času. Dalo by se tedy říci, že se cítíte více jako pedagog než „markeťák“?
Pedagogické činnosti věnuji sto procent svého pracovního času a cítím se spíš jako pedagog, jelikož to hlavní, o co se snažím je, aby z ostatních byli dobří „markeťáci“. (směje se)

Určitě není moc obvyklé, že by se student Managementu sportu na FTVS stal po dokončení studia pedagogem. Co bylo tím rozhodujícím faktorem, který vás poslal tímto směrem?
Já se přiznám, že po dokončení školy jsem si chtěl dát chvíli volno, jako asi každý student, s tím, že bych začal hledat práci až později. V tu dobu se mi ozvala tehdejší vedoucí katedry managementu sportu, paní Čáslavová a nabídla mi práci pedagoga. Jelikož se jednalo o nabídku práce, tak jsem ji přijal. První roky byly samozřejmě složitější, ale během těch let jsem se v tom našel a zjistil, že mě baví předávat lidem své znalosti.

Diplomovou práci jste psal na téma Olympijské hry v Praze. Mohl byste přiblížit, kdy ta práce vznikla a shrnout váš postoj k této dříve velmi diskutované problematice?
Práci jsem psal ve školním roce 2007/2008 a přiznám se, že můj postoj je tak trochu rozdvojen. Asi jako každý sportovec bych chtěl, aby se v Praze OH uskutečnily. Chtěl bych zažít tu atmosféru. Tou druhou stránkou věci je pak organizace OH, která by dle mého názoru nedopadla vůbec dobře, jelikož by se do organizování hrnulo až příliš mnoho „nesprávných“ lidí, kteří mají zájem o tu ekonomickou stránku věci a sport jako takový je vůbec nezajímá. Myslím, že z toho důvodu bychom následně oficiálně velice prodělali, i když určití jedinci by to pravděpodobně měli naopak.

Jednou z výhod vaší práce možná bude právě fakt, že se v ní tolik nesetkáte s lidmi, které jste zmiňoval. V marketingu jako takovém byste se jim asi vyhnul jen těžko. Byl i to důvod zvolit pedagogickou cestu?
Ano, je to jeden z těch dalších faktorů. Já se snažím předávat studentům, tedy té budoucí elitě, co nejvíce poznatků a mých zkušeností tak, aby udělali to sportovní prostředí alespoň trochu lepší, než momentálně je. Je to dost možná naivní myšlenka, ale snažím se o to.

Ve kterých letech jste studoval a jak se tento obor od té doby změnil?
Studoval jsem mezi lety 2004 a 2008 a upřímně, změnilo se toho opravdu hodně. Největší změnu vidím ve změně přístupu ke kontaktu a vztahu mezi sportovci, funkcionáři a veřejností. Nemůžu si odpustit ani poznámku o sociálních sítích, internetu, tedy celkově o digitální sféře. Tyto dvě roviny se v poslední době hodně sblížily. Dnes je mnohem větší interakce mezi jednotlivými subjekty a veřejností. Vztahy jsou mnohem bližší a intenzivnější, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Je to skvělý komunikační nástroj, ale je samozřejmě také velice rizikový.

Máte osobně přehled o tom, s jakou představou jdou studenti na obor, který vyučujete?
Bavím se s nimi o tom hned na první hodině v prvním ročníku. Ptám se na jejich očekávání a obecně na to, proč si obor vybrali. Je to samozřejmě různé. Řada studentů si jen přijde pro papír, tak to dnes prostě je. Ale vždycky se najdou studenti, kteří mají už v prvním ročníku snahu něco změnit, či zlepšit a mají snahu se dostat do té své vysněné oblasti. Poté je tu samozřejmě i docela veliká část studentů, kteří na začátku studia nevědí, co dál a snaží se to zjistit až během studia.

Jaká je ta potencionální „úmrtnost“ studentů, kteří se dobrovolně rozhodnou studium ukončit?
Ta největší úmrtnost je stále z toho, že studenti určité předměty nezvládnou, nejčastěji samozřejmě v prvním ročníku. V poslední době ubývá studentů, kteří se rozhodnou pokračovat po vystudování bakalářského studia v tom navazujícím magisterském. Jedním z důvodů je to, že třetí ročník končí velmi brzo a poté studenti mají ideální množství času na prázdniny i práci. Poznají tedy zblízka praxi a zpět do studia už se jim pak nechce. Pokud si najdou i určitou specifickou práci, nastává v tu chvíli problém v tom, že se studenti nechtějí zabývat všemi různými okruhy jako je management, marketing či ekonomie a raději by se zaměřili na jediný, který si vybrali a už v něm působí. Poté záleží na jednotlivci, jak se rozhodne.

Já osobně jsem byl vždy zastáncem toho, že důležitá je spíš obecná znalost, protože pak se člověk snáz přizpůsobuje změnám. Jiní zase tvrdí, že jistější je úzká specializace. Jaká z těchto cest funguje ve sportovním managementu či marketingu?
My se snažíme pojmout sportovní odvětví v co největší šířce. Studenti se mohou věnovat ekonomii, managementu, marketingu a dalším. Z každé oblasti se tedy toho snažíme naučit maximum, kolik nám dovolí čas. Není to tak, že bychom se zaměřovali konkrétně na jednu věc. Někdy se nám to daří lépe, někdy hůře. Zároveň se snažíme jednotlivé věci propojit, protože jak studenti posléze zjistí, vše je mezi sebou úzce spojeno. Tím jim dáme takový všeobecný základní přehled, který jim poté pomůže se rychleji adaptovat na konkrétní pracovní pozice.

Máte přehled o tom, jaké mají absolventi vaší školy následné uplatnění?
Přesná čísla vám neřeknu, ale obecně se dá říci, že to uplatnění má obor Managementu na FTVS docela dobré. Tím neříkám, že se uplatní úplně všichni, ale většina, co už se uplatní, míří do sportovní sféry a zde působí ve všelijakých pozicích na různých úrovních.

Je podle vás nutné si projít edukací ve smyslu studia na vysoké škole nebo nějakém jiným druhem vzdělání, nebo aby mohl působit ve sportovním marketingu, stačí člověku talent pro tu kterou konkrétní věc?
Já myslím, že jsou možné obě dvě varianty. Jsou lidé, kteří na to mají ten talent a jsou schopni se v tom specifickém sportovním prostředí velice rychle zorientovat a fungovat. Tím nechci říci, že je studium zbytečné, jelikož tam mohou studenti zjistit, zda ten talent mají a následně ho rozvinout a aplikovat. Ti, kteří ho nemají, jsou prostřednictvím studia schopni se mnoho věcí naučit a pochopit, což jim pomáhá se následně uplatnit, i když ne třeba v tomto konkrétním odvětví.

Jelikož jste relativně mladý člověk, máte asi ke studentům blíže, Může to být určitá výhoda, protože tento obor je obecně spojován s mladými lidmi, dejme tomu do 40 let. Myslíte, že je možné sportovní marketing dělat po celou dobu pracovního života?
S nadsázkou by se dalo říci, že někteří funkcionáři v různých svazech v České republice dokazují, že se to rozhodně dělat dá. Podle toho to pak také vypadá. Ti starší jsou samozřejmě více konzervativní a spousta z nich má ve svazech určité ekonomické zájmy, kterých se nechtějí vzdát, což je samozřejmě špatně. Myslím, že se to tedy dá dělat po celou dobu pracovního života, ale ten člověk se nesmí bát změn a musí celý svůj pohled směřovat kupředu, do budoucnosti, což je ten základ. Dle mého názoru v tomto odvětví tedy žádné věkové omezení není. Důležité je, aby ti starší „nezabili“ svou konzervativností a špatným přístupem v mladších lidech tu chuť, kreativitu a snahu něco změnit. To se nesmí stávat a bohužel, se to v některých případech děje.

Myslíte si, že se ta chuť ke změně v mladších lidech „zabije“ prostřednictvím konzervativismu starších generace, nebo se jedná o přirozený proces, tedy čím déle v odvětví působíte, tím konzervativnější jste a začínáte mít podobné názory jako ti starší?
V každé marketingové agentuře musí být člověk, který má poslední slovo. Ten člověk to nějak nastaví a logicky pak vyžaduje po ostatních, aby danou linii drželi. Proto si myslím, že jsou možné obě dvě varianty a hodně záleží na konkrétním působišti.

Jaký je ten největší rozdíl mezi PR ve sportovní organizaci a PR v jiném, řekněme korporátním prostředí?
Sport je z hlediska PR daleko zajímavější oblastí z jednoho prostého důvodu. Sport je zábavný. Je plný zápasů, konfliktů, příběhů, témat, která jsou viditelná, a to sport od ostatních odvětví odlišuje. Děje se tam velké množství věcí, které v běžném korporátním prostředí nenajdeme. Prostě je celkově pestřejší.

Setkal jste se v poslední době s nějakým konkrétním komunikačním „failem“?
Je těžké říci, zda se dá fail s odstupem času opravdu vždy považovat za fail. Myslím, že pokud by vše probíhalo dle plánů a bez chyb, tak by to nikoho nezajímalo. Proto chybu ne úplně vždy považuji  za nějakou tragédii, jelikož to dodává věci lidskost a zajímavost. Jedná se o úžasný materiál pro média, řeší se, co kdo řekl a podobně. Ale stane se. Jsme jen lidé.

Uvedu příklad. Na začátku jste mluvil o tom, že jste krátce působil i v ČOV. Co jste říkal na návrh nové verze české hymny v podání ČOV. Je možné, že se to někomu líbilo, ale většinou zaznívala spíše negativní kritika…
Nemám úplně všechny informace, ale byla tu určitá skupina lidí, která si stěžovala na to, že máme krátkou hymnu, která není úplně pozitivní a optimistická. ČOV to chtěl nějak změnit a bohužel se to nepovedlo. To uznávám. Na druhou stranu tato věc, která se úplně nepovedla, dost možná otevřela oči těm lidem, kterým se původní verze nelíbila a třeba teď na ni změní svůj názor. Samozřejmě, je to úsměvné, přišla na to velká vlna kritiky a já jsem rád, že alespoň bylo nějaké téma, u kterého jsme se mohli zasmát.

V čem podle vás spočívá to, že některé pokusy napodobit v českých podmínkách úspěšné marketingové projekty či kampaně ze zahraničí někdy působí hodně nepovedeně, nebojím se říct až chabě. Jsou opravdu tím důvodem hlavně finance?
Nemyslím si, že je to o penězích. Například v marketingu se dá za málo peněz vytvořit mnoho výborných věcí. Je to hlavně o nápadu a o nespokojení se s průměrností, která dost často někomu stačí. Mnohokrát chybí ty důležité detaily, dokončení, dalo by se říci i snaha o dokonalost.

Myslíte, že u nás působí nedostatečně kreativní lidé nebo jde o nějaký obecný společenský nevkus, který v tomto případě zosobňují lidé s právem konečného rozhodnutí?
Ta druhá možnost samozřejmě také někdy nastává. Co se týká té kreativity, tak si myslím, že umíme dělat skvostné věci, máme velmi kreativní lidi, ale někdy pravděpodobně máme strach riskovat a změnit něco, co funguje. Myslím, že je častokrát lepší se snažit udělat něco jinak, jelikož kdo nic nezkusí, sice nic neztratí a nezkazí, ale také nic nezíská. Pokud se to povede, jedná se o úspěch, pokud ne, je třeba si říci, že se to nepovedlo, což ale ničemu nevadí a jede se dál. Proto si myslím, že i ta nová verze české hymny není tak strašný nápad, jak se zdá. Alespoň se někdo o něco pokusil a to je podle mého názoru lepší, než nedělat vůbec nic.

Je něco, co vás v poslední době ve sportovně marketingovém prostředí nadchlo? Může to být konkrétní projekt nebo třeba trend…
Já doufám, že se mnoho sportovních svazů a organizací bude snažit více orientovat marketingově. Tím myslím, že se budou snažit jít dál a udělat nějakou změnu, přemýšlet více dopředu a tím budovat nějakou marketingovou značku. Snažit se tedy se sebou něco dělat a dostat se dál. Myslím, že svazy o tom začínají přemýšlet a začínají na tom pracovat. Zodpovědní lidé se teď nesmí bát trochu zariskovat a i přes nepřízeň ostatních jít za svým cílem a dosáhnout ho.