Nečekal jsem, že úspěch Ester se dostaví tak rychle, říká Viktor Valta

Pojďme na úvod přímo k vám. Jak byste popsal vaši životní cestu až tam, kde jste teď?
Ta cesta byla poměrně dlouhá. Studoval jsem obor Management tělesné výchovy a sportu na FTVS UK a po konci bakalářského studia jsem začal pracovat pro Sport Invest na různých eventech jako brigádník. V posledním ročníku školy jsem začal přemýšlet, co bych chtěl dále dělat a tím hlavním cílem byl sport. Pomyslným snem byl pro mě právě Sport Invest, kam jsem tehdy poslal životopis. Přišla mi odpověď, že momentálně nikoho nehledají, ale měli mě v paměti. Asi po týdnu mi odepsala dnes už bývalá kolegyně, že je otevřené výběrové řízení na pozici v produkčním týmu. Následně jsem dorazil na pohovor, který trval asi dvě a půl hodiny. Prošel jsem přes první i přes druhé kolo a asi po měsíci od odeslání životopisu jsem nastoupil. Původně na poloviční úvazek, který se hned přeměnil na plný. V eventech jsem strávil asi půl roku a poté jsem dostal nabídku na převzetí individuálních sportovců.

Co všechno to obnáší?
Máme na starosti individuální sportovce, až na pár výjimek. Jsme s nimi v dennodenním kontaktu. Zajišťujeme jim finanční stránku, řešíme s nimi problémy, jezdíme na sportovní akce a tak dále. Snažíme se vše dělat tak, aby se sportovec mohl soustředit na výkon.

Sportovcům zajišťujete financování, ale jste rovněž v pozici, kdy jim můžete radit s financemi obecně?
Když tu potřebu sportovce vidíme, tak samozřejmě. Také mnoha sportovcům pomáháme s investicemi, různě je zajišťujeme. Na druhou stranu jim neříkáme, ať neutrácí za to či ono, takhle to samozřejmě nejde, jsou to jejich peníze.

Pokud by po vás něco sportovec požadoval například ve tři hodiny ráno, budete mu plně k dispozici?
Samozřejmě, že pracujeme 24 hodin denně a jsme připraveni na takové situace, ale zároveň nám sportovci takové věci nedělají. Určitě ne jen tak. Jsme však stále připraveni na mimořádné, či vážné situace.

Iniciativa jde v tomto směru spíše z vaší strany nebo ze strany sportovců?
Řekl bych, že je to hodně vyvážené. Někdy potřebují něco sportovci, někdy něco požadují po mně jejich sponzoři a někdy něco potřebuji já. Spoustu věcí řeším sám i bez jejich vědomí.

Jak došlo na spojení vaší osoby s Ester Ledeckou?
Ester byla jedním ze sportovců, kteří mi byli přiděleni, a stalo se tak ještě předtím, než vyhrála první titul mistryně světa. Bylo to tedy ještě v jejích úplných začátcích. Šel jsem s ní tedy celou tu cestu, o které se dnes v médiích tak moc mluví.

Odehrává se vaše spolupráce například s Ester na dennodenní bázi?
Dalo by se říci, že ano. Někdy si napíšeme jen e-mail, textovou zprávu nebo vzájemně sledujeme příspěvky na sociálních sítích. Tak to dnes funguje. Je to hodně individuální.

Jak se změnila spolupráce s Ester po úspěšné olympiádě?
Nijak zvlášť, fungujeme spolu pořád stejně. Mně se trošku změnil život v tom, že mi asi tak o dvě stě procent víc zvoní telefon, hodně hektické to bylo hlavně tak měsíc po olympijských hrách. Teď už se to hodně zklidnilo a připravujeme se na další sezonu.

Ester Ledecká je dnes hodně exponovaná osoba. Vnímáte, že je pro její dobro kolem ní třeba „vystavět“ určitou zeď?
Ta zeď už existovala dávno před olympiádou, kdy Ester dostávala mnoho rádoby nabídek, které byly samozřejmě pozitivní, ale Ester má omezený čas i prostor a její jméno není možné spojit se třiceti značkami. Musí se to držet v určitých mezích. I například ve vztahu s médii, která hodně probírala přístup Ester k rozhovorům před olympiádou. Ona sama sebe chrání a potřebuje čas na maximální koncentraci před závodem. To se musí respektovat a má na to úplné právo. Všichni mohli vidět, že po závodech trávila poskytováním rozhovorů spoustu času.

Myslíte si, že v tomto sportovním odvětví, které u nás minimálně do února nebylo právě na vrcholu žebříčku popularity, si dovolí média vůči sportovcům trochu více?
To nedokážu úplně posoudit. Je tu obrovská bublina s názvem Olympijské hry, která je dle mého názoru přeceňovaná. Samozřejmě, je krásné, když se o tom sportu mluví, ale je to jen jednou za čtyři roky, což je chyba. Sportovec si zaslouží respekt a myslím, že je to i problém českého prostředí. Sportovci v jiných zemích se mohou například po špatných výkonech rozhodnout neposkytovat rozhovory a nic se nestane, nikdo to neřeší. U nás by snad vypukla revoluce. S Ester jsme po úspěšném snowboardovém závodu absolvovali takové kolečko. Byli jsme například ve studiu  Eurosportu, kde se člověk setká s celebritami světového formátu. Před vchodem do centra na nás v  jedenáct hodin večer čekali tři lidi, kteří plně respektovali vše, co jsme řekli a neustále nám pomáhali. V NBC na nás čekalo asi sto lidí a úplně ve všem nám vyhověli. Když Ester chtěla pár minut na odpočinek, bez problému jí je poskytli i přesto, že se jednalo o naplánované živé vysílání. V ohromném maskérském studiu na ni čekalo několik dalších lidí, kteří po jejím příchodu začali tleskat ve stoje. Tak moc si tam Ester vážili.

Trochu kacířská myšlenka… Nebylo pro vás po pracovní stránce první olympijské vítězství Ester, které vůbec nikdo nečekal, spíše určitou komplikací?
Já bych to nazval jako příjemnou komplikaci. Při závodě jsem se bavil se zástupcem Olympijského výboru o potenciálním harmonogramu při vítězství ve snowboardovém závodě a za nedlouho jsme se na sebe jen podívali a věděli jsme, že je to tady hned. Trochu to vítězství zkomplikovalo přípravu na snowboard, ale Ester to celé pojala velice profesionálně, splnila si všechny povinnosti, jako rozhovory a ceremoniál. Poté jsme ji přestěhovali z vesnice přímo pod sjezdovku snowboardového závodu, aby měla klid. Hned následující den jsme ji uzavřeli do té její „bubliny“ a měla dalších pět, šest dní na přípravu k dalšímu závodu.

Zajistí se dvojnásobná olympijská vítězka tímto počinem na celý život?
Z této jedné olympiády určitě ne. Ty možnosti jsou úplně jinde, než když například fotbalista vyhraje mistrovství světa. Tady jsou ty částky úplně jiné, olympijská vítězka ve sjezdu a snowboardingu se jedním závodem rozhodně na celý život nezajistí.

Jaké to je přepínat v komunikaci s Ester mezi pracovním životem a kamarádstvím?
Já bych řekl, že se to hodně prolévá. S většinou sportovců máme kamarádský vztah, už díky kvůli tomu dennodennímu kontaktu. Jsme hodně se všemi ve spojení na sociálních sítích. Jedná se o takovou specifickou chemii, která mezi námi funguje.

Vzpomínáte si na nějakou kuriózní situaci, kterou jste musel řešit?
Je složité si vzpomenout na určitou konkrétní situaci, ale těch zážitků se sportovci je spousta. Ten nejsilnější zážitek je, když jsem s konkrétním sportovcem přítomen na nějakém povedeném velkém závodě. To je pro nás, pro manažery, nejúžasnější zážitek, který vyvolává pocit, že má vaše práce na sportovce nějaký dopad a pomohli jste mu dosáhnout velkých úspěchů, které mohou změnit jejich životy. Tak jako se povedlo třeba Ester Ledecké nebo Ondrovi Synkovi.

Když vaše spolupráce s Ester začínala, dokázal jste si představit, že se dostane takhle vysoko?
U Ester bylo od začátku vidět, že je trochu odlišná od ostatních. Všichni sportovci chtějí dosáhnout úspěchu a mají zájem se zlepšovat, ale u ní bylo to odhodlání extrémní. Je nastavená na úspěch a dosažení cílů, které si určí. Když jsem to viděl, věděl jsem, že její úspěch přijde, ale samozřejmě jsem ho neočekával takhle rychle.

Co způsobuje, že je Ester i přes svůj nízký věk na české poměry takto sebevědomá a cílevědomá?
Těžko odhadovat, sešlo se velké množství faktorů. Genetika, její povaha, dobrý tým, pak samozřejmě kombinace obou sportů, která jí velmi pomáhá. Díky úspěchu ve snowboardingu si dokázala vydělat na lyžařskou kariéru. Všechno to do sebe zapadlo.

Dají se oba sporty kombinovat v plné míře po celou její kariéru?
Spousta lidí nevěřila, že dokáže dosáhnout úspěchu na lyžích, pokud bude stále na snowboardu. Já v to ze začátku také nevěřil, ale po nějaké době mi došlo, že to možné asi bude a Ester potvrdila, že to jde. Ondřej Bank mi sám řekl, že Ester je o dvacet procent lépe fyzicky připravena než ostatní, to ji samozřejmě pomáhá být úspěšná v obou sportech najednou. Zda to dokáže po celou kariéru, to uvidíme.

Myslíte, že je reálné, že by se Ester uplatnila i v nějakém dalším sportu?
Řešili jsme, zda by mohla startovat například na světovém poháru ve windsurfingu. Momentálně má přípravu, takže má v programu kickbox a beach-volejbal. Jsme ještě hodně daleko, abychom ten sport zkusili profesionálně, zatím jsme jen na úrovni doplňkových sportů, které Ester pomáhají ve fyzické přípravě.

Jak se liší práce v období probíhající sezony a mimo ni?
Teď v období mimo sezonu řešíme různé finanční záležitosti, vyúčtování, plnění pro partnery, mediální výstupy a dohání se vše, na co není čas během aktivní sezony. Poté Ester odjíždí na soustředění do Řecka, což je pro nás takový čas klidu. Po jejím návratu se vše rozjíždí v plném rozsahu, sháníme pro ni vybavení, začínají tiskové konference, řeší se smlouvy s partnery. V probíhající sezoně se řeší výjezdy za Ester na závody, aktivace pro partnery, atd.

Jak úspěch Ester ovlivnil konkrétně váš život?
Mluvil bych o celém týmu. Všichni jeho členové samozřejmě na pomyslném žebříčku stoupli a za poslední týdny dali asi více rozhovorů než za celý rok. (směje se) Svým dílem jí každý k jejímu úspěchu nějak pomohli a myslím, že si to zaslouží.

Kolik má vlastně Ester ve svém týmu lidí?
Když bych nepočítal rodinu, která jí velmi podporuje, tak se jedná o lyžařské trenéry Tomáše a Ondru Banka, trenéra a „servisáka“ Petra Kouřila, do nedávna fyzioterapeuta Ondru Marka a nakonec snowboardového trenéra Justina Reitera. To je pět lidí, kteří jsou s ní každý den na sjezdovce. Pak jsem tu já, druhý snowboardový trenér a velké množství dalších doktorů, jako například pan docent Kolář, fyzioterapeuté, maséři i kuchaři. Takže minimálně takových deset lidí, kteří se pohybují v blízkém okolí Ester.

Trochu odlehčíme, když jste u kuchařů. I díky Show Jana Krause, kde byla Ester už podruhé, víme, že má ráda sladké. Je něco, co jí vysloveně nechutná?
Vyhýbá se nezdravým jídlům. Ani jako vrcholový sportovec nemusí držet žádné drastické diety, ale zároveň si stravu hlídá a nejí věci, které by jejímu tělu nějak škodily. Ráda si ěkdy dopřeje něco sladkého, ale v malé míře.

Ještě k Show Jana Krause… Druhá návštěva a znovu jídlo. Řešili jste to potom s Ester nějak?
Ještě jsme to neprobírali, ale samozřejmě bychom příště naznačili, že čokolády a sladkého už bylo dost a ať se příště pan Kraus věnuje třeba sportovním nebo jiným tématům. (úsměv)