V hledišti: Hokejové hry Brno 2016
Začátkem kalendářního roku 2016 se v Česku odehrála událost, která nemá v místních luzích a hájích obdoby. Dosud první a poslední hokejové extraligové utkání pod otevřeným nebem se rozhodly v tuzemsku uspořádat v lednu 2011 Pardubice, které tehdy na plochodrážním stadionu ve Svítkově porazily brněnskou Kometu. A právě Brňané se k podobnému kroku odhodlali o pět let později. Výsledkově to pro Kometu pět nedopadlo, jak se však povedl tento sportovní svátek po stránce organizační?
Pro začátek neuškodí si připomenout, co celé akci předcházelo. O tom, že by se v české extralize mohl opět odehrát zápas pod otevřeným nebem, se opět po letech začalo spekulovat na podzim 2014, kdy o tomto kroku uvažoval pozdější mistr z Litvínova, který k tomuto účelu plánoval využít teplický fotbalový stadion Na Stínadlech, kde by v závěru února loňského roku hostil pražskou Spartu. Po několika týdnech však vzal plán za své, a tak se diváci dočkali open air souboje se Spartou až o rok později. Nikoli však na severu Čech, ale ve městě pod Špilberkem.
Vedení Komety oživilo tuto myšlenku v létě, a ačkoli dle pozdějších vyjádření ještě začátkem října nebylo jasné, zda k její realizaci skutečně dojde, vše nakonec dobře dopadlo a o měsíc později již mohl klub oficiálně potvrdit na svých webových stránkách program Hokejových her Brno 2016. Ten měl v úvodu ledna k překvapení všech vyjma dalšího programu zahrnovat hned dvojici extraligových utkání – kromě již zmíněného šlágru se Spartou také duel s Plzní. Na místě bývalého zimního stadionu Za Lužánkami, kde Kometa pod různými názvy až do roku 1998 působila, měl vzniknout kotel montovaných tribun pro 21 500 diváků a celá akce získala přiléhavý claim „Jdeme domů“…
A o dva měsíce později to tak skutečně Za Lužánkami vypadalo. Každý Komeťák chtěl být u toho, když se jeho klub alespoň na těch pár hodin pomyslně vrátí domů. Na nedělní zápas s Plzní, který překvapivě nevysílala žádná z tuzemských televizí dorazilo 18 514 diváků, čímž byl pokořen dosavadní rekord. Avšak bylo jasné, že toto číslo dlouho svoji pozici neudrží, na duel s pražským rivalem totiž pořadatelé dlouho dopředu hlásili plný dům…
To se také potvrdilo. Když sparťanský tým krátce po třetí hodině přijížděl do dějiště utkání, byly již tribuny velmi slušně zaplněny. Zároveň se však začaly odhalovat první nedostatky, spočívající v absenci dostatečného množství parkovacích ploch, kterou mohly jen stěží nahradit boční a další přilehlé ulice. Nicméně na tento fakt pořadatelé upozorňovali již koncem prosince, kdy se tento speciální lední park otevíral. Naproti tomu je třeba říct, že i přes mírné kolony před areálem byla doprava na místo posílenými spoji MHD z centra města zajištěna dobře, a kdo tak zvolil tento způsob přesunu, rozhodně neprohloupil.
[sws_blue_box box_size=“630″]Zápas: HC Kometa Brno – HC Sparta Praha
Datum: 8. 1. 2016
Stadion: Za Lužánkami
Počet diváků: 21 500 (100 % kapacity)
Poměr cena/zážitek: 7/10 (maximum je 10) [/sws_blue_box]
Ačkoli zvláštní pozice stadionu pro některé fanoušky znamenala jeho obcházení de facto po silnici, která byla k tomuto účelu zčásti vyhrazena chodcům, samotný přístup do areálu již byl bezproblémový, bez výraznějšího čekání. Vstupenky na stání deklarující pouhé číslo sektoru, dávaly svému držiteli jasnou zprávu o tom, že „kdo dřív přijde, může si vybrat místo“. Orientaci ulehčovalo dobré značení a také informace na vstupence, kterým vchodem na stadion v závislosti na sektoru je vhodné vstoupit.
Úderem 16:30 rozezněla z malého pódia v rohu již téměř zaplněným tribunám svoji hudební produkci skupina Kabát, jejíž set trval něco málo přes tři čtvrtě hodiny. Organizátoři slibovali před začátkem a během utkání několik překvapení a jedno z nich přišlo záhy poté. Efektní videomapping na ledovou plochu podpořený laserovou show v barvách domácího klubu skvěle zapadl do bouřlivé atmosféry a podpořil tuto výjimečnou sportovní událost.
Krátce nato se pak na velkých obrazovkách nad tribunami měli diváci možnost seznámit s vizualizací plánu budoucího stadionu Za Lužákami a také jeho fyzickou maketou. Mimochodem, realizaci nového svatostánku by Kometa ráda stihla do tří let a v době zápasu měla předběžně registrováno více než 4100 zájemců o permanentku v nové hale, která by měla pojmout celkem 12 tisíc diváků. Úvodnímu buly pak předcházela ještě minuta ticha za zesnulou legendu brněnského hokeje Bronislava Dandu, který zemřel poslední den roku 2015, a poté také státní hymna.
Již krátce před prvním vhazováním bylo jasné, že diváci, kteří okupují nižší patra improvizovaného stánku, budou mít problém s výhledem na ledovou plochu. Ačkoli velmi zkosené parametry tribun v tomto ohledu nepředstavovaly problém, vlhkost již ano. Díky ní se totiž v pomyslném kotli pára srážela na plexisklo, přes které tak nebylo mnoho vidět. Pro níže postavené diváky tak bylo v některých případech snazší se zaměřit na jednu ze tří velkoplošných obrazovek. Čety „čističů“ se sice vždy v herních pauzách pokoušeli tento nedostatek škrabkami eliminovat, byl to však předem prohraný boj.
Pomineme – li dění na ledě, z pohledu fanouška pak zaujal také fakt, že zatímco sparťané přicestovali byť s jednoduchým, avšak jasně daným choreem v klubových barvách, domácí vyjma několika modrobílých vlajek s ničím podobným nepřišli. Lépe řečeno přišli, avšak dlouho chystané choreo, jak se později vysvětlilo, bylo k jejich velké nevoli několik hodin před samotným duelem z bezpečnostních důvodů zakázáno. Podobné akce bývají často spojené také se speciálním oblečením obou týmů, které často volí nejrůznější repliky retro dresů z dob minulých. V této disciplíně však tentokrát ani jeden z týmů výrazněji nevynikl. Domácí varianta dresů s logem akce se od jejich běžného extraligového „odění“ lišila jen velmi málo, sparťanská vůbec. Pražané oblékli standardní dres pro venkovní utkání. A to je v takovém případě jistě škoda.
Přestávkový program obstaralo vystoupení sboru mladých krasobruslařek, pokud byste však v pauzách mezi třetinami hledali zábavný program mimo ledovou plochu a nebyli jste zrovna držiteli VIP vstupenek, nedočkali byste se. Alespoň jakousi obdobu fanzóny s hokejovými disciplínami, kterou nabídlo např. květnové MS, byste hledali marně. Merchandising zde zastupovala pouze kolekce vyrobená speciálně k této příležitosti, jenž byla k dostání u vstupů. Co se týká občerstvení byla situace veselejší. Nabídce sice velely hlavně obligátní klobásy a trdelníky, avšak stánků byl dostatek a během osmnáctiminutových přestávek se zpravidla na každého dostalo bez větších prostojů.
Výsledkově se domácím zápas nevydařil a jak již bylo řečeno, rovněž na prezentaci akce by se dala najít celá řada much. A i když co se týká doprovodného programu, vyjma laserové show, nevybočila z běžného extraligového rámce, je třeba kvitovat, že se takové akce u nás konají. Sportovní stránka a možnost prožit na hokejovém utkání atmosféru, která zde podle všeho nebude dlouhé měsíce či roky opět k vidění, asi přece jen přebíjí vše ostatní a směrem do budoucna je zároveň i výzvou pro ostatní tuzemské hokejové kluby.
