Seznamte se se sportem: Ragby

Představte stručně ragby člověku, co o tomto sportu nikdy neslyšel…

Tvrdý, ale naprosto férový sport. Ten „nejtýmovější“ z týmových sportů, jeden hráč bez podpory ostatních nedokáže nic. Hráč s míčem se snaží probít za polovinu soupeře a zde bodovat položením míče, jeho spoluhráči ho podporují, protihráči se mu v tom snaží zabránit.

[sws_blue_box box_size=“630″]O sportu

Český název sportu: ragby
Anglický název sportu: rugby, rugby union, rugby football
Rok vzniku české organizace: 1928 (první utkání se hrálo 1926, takže tento rok se počítá jako založení ragby u nás)
Počet členů v ČR: 5 000
Jméno a příjmení respondenta: Martin Charvát
Jeho pozice v ragby: hráč týmu Old Boys Praha,manažer národního týmu žen, člen vedení ČSRU[/sws_blue_box]

V čem je největší krása ragby?

V tvrdosti a zároveň férovosti. Ragby má etický kodex, postavený na jednoduchých zásadách: úcta k soupeři, úcta k rozhodčímu, úcta k pravidlům.

Jaká jsou specifika herní taktiky v ragby? Jakému sport je nejpodobnější, v čem jsou zase rozdíly?

Ragby je vysoce kombinační hra, kdy všichni hráči musí neustále přemýšlet několik kroků dopředu. Každý hráč před míčem je totiž v ofsajdu, takže přihrávat se může pouze dozadu a v případě kopů se mohou zapojit do hry také jen hráči, kteří jsou za kopajícím hráčem. Kombinace na hřišti tak směřují k tomu, že útočící tým se snaží vytvořit takovou situaci, kdy přečíslí obranu soupeře. To je možné buď navázáním více protihráčů na útočícího hráče, nebo několikanásobnou kombinací s cílem vyšachovat obranu. Hráči tak útočí v několika vlnách, kombinují přihrávky a kopy, navzájem si na hřišti mění pozice a snaží se využít každou skulinu v obraně soupeře. Tato obrana je v ragby fyzická, takže nejde o nic snadného. Ragby na nejvyšší úrovni je prostě koncert. Bonmot praví, že se jedná o kontrolovanou agresi a elegantní násilí.

Nejpodobnější jsou sporty, které se z ragby oddělily během vývoje – rugby league, australský fotbal, americký fotbal. Nejblíže zůstává rugby league, kde se hraje podle stejných základních zásad, liší se pouze počet hráčů a detailní pravidla. Další sporty už se vývojem značně vzdálily.

Kolik lidí hraje ragby globálně, kolik v Česku?

Ragby hrají ve světě řádově miliony lidí, mužů, žen i dětí. Je velký rozdíl mezi registrovanými a neregistrovanými hráči, za registrované se ve většině zemí považují pouze hráči a hráčky, hrající v klubech. Ovšem v některých zemích hraje na školách od základek po univerzity řádově násobně více hráčů a hráček, než v klubech. U nás hraje zhruba 5 000 registrovaných hráčů a hráček, z toho je asi 700 žen a dívek. Několik set dětí se pak zapojuje do rozvíjejících se tzv. školních lig.

Jaké jsou ragbyové bašty ve světě?

Nový Zéland (něco jako Kanada v hokeji). Ragby tam hraje úplně každý. Po práci, o víkendu, na pláži, v parku, ve škole, v klubu. Nový Zéland má vlastní ragbyový televizní kanál, který vysílá nonstop jen ragby. V případě prohry na MS vyhlašuje premiér státní smutek, v případě titulu státní svátek. Ragby je na Novém Zélandu součástí národní kultury. Další bašty jsou Austrálie, Jihoafrická republika, Argentina, Anglie, Skotsko, Wales, Irsko, Francie, v další řadě pak tichomořské státy Samoa, Tonga a Fidži, v Evropě Itálie, trochu s odstupem pak Japonsko. V poslední době se ragby bouřlivě rozvíjí v USA a v Kanadě. Mezi silné státy „druhého sledu“ ještě v Evropě patří Rumunsko a Gruzie.

Jaké jsou ragbyové bašty v Česku?

Říčany. Jediné opravdové „ragbyové město“ u nás. Další tradiční opory jsou Vyškov a Tatra Smíchov. Nejstarší stále hrající klub je ovšem Slavia, ta byla založena už 1927.

 Nejslavnější moment české ragbyové historie?

Asi rok 1968, kdy tým Československa skončil třetí na Poháru národů za Francií a Rumunskem. V moderní historii pak utkání ČR – Penguins RFC (výběrový tým z Anglie) 27:31, kdy za český tým nastoupil Joel Stransky, Jihoafričan s českými předky, který svým kopem rozhodl o vítězství JAR na mistrovství světa 1995.

 Jaký typ lidí hraje ragby? Co je to za cílovou skupinu?

Ragby může hrát úplně každý, malý, velký, tlustý, tenký, silný, rychlý. Zároveň je to sport všestranný, který rozvíjí všechny základní sportovní dovednosti, tedy sílu, rychlost, vytrvalost a obratnost. Proto je v mnoha zemích ragby považováno za ideální školní sport. U nás si bohužel široká veřejnost dodnes myslí, že se jedná o sport hrubý až násilný a proto k němu mají rodiče malých dětí často nedůvěru. V zahraničí se také obvykle jedná o sport univerzitní, u nás existuje pouze jeden vysokoškolský tým. Tady je skrytý obrovský potenciál.

Největší výzvy rozvoje ragby v ČR?

1. Rozšiřování ragby jako dětského a školního sportu.
2. Financování ragby. Ragby je u nás čistě amatérský sport a při svém rozvoji neustále naráží na problémy s financováním.

 

Jak chce ragby využít aktuální MS a skokový nárůst zájmu o tento sport?

Jak jednotlivé kluby, tak ČSRU připravily během MS náborové akce na školách. Také jsme s ČSRU připravili materiály pro fenomén ragbyových hospod. Ragby se, podobně jako další kolektivní sporty, po celém světě sleduje hromadně v hospodách. Tento fenomén s letošním MS dorazil díky přenosům na ČT Sport i k nám. Unie vytvořila a dala zájemcům volně k dispozici plakáty s časy televizních přenosů. Na plakátech je i prostor pro kontakt na nejbližší ragbyový klub. Také jsme připravili a distribuovali mezi novináře jednoduchou brožurku s výkladem těch nejzákladnějších pravidel.

V případě vzniku nových klubů jako po posledním MS je pak Unie připravena je podpořit jak v základním materiálním vybavení, tak především ve školení trenérů a vedení ukázkových tréninků. Připravuje se také vznik dvou Akademií ragby.

Jak moc ragby aktivně oslovuje mládež? Co se konkrétně dělá?

Dělají se nábory na školách, to je nejlepší cesta. Pokud dorazíte na základku a pustíte tam dětem novozélandskou haku, vzbudíte vždycky nadšení. Pořádají se speciální dětské sportovní dny a ragbisté se s ukázkami účastní i nejrůznějších místních sportovních dnů a dětských slavností. Na Praze 5 a v Ostravě kluby rozjely tzv. školní ligy, na Praze 6 vznikl úplně nový klub, který se zaměřuje především na děti na prvním stupni základních škol a založil tam už několik školních kroužků. Rádi bychom tento program rozšířili co nejvíce.

Na závěr – nejpodivnější/nejkurióznější věc na ragby?

Ragby má z kolektivních sportů nejdelší tradice, jeho počátky sahají až do roku 1823. A tradice se v ragby drží. Takže kuriozit a zvláštností je v ragby plno. Ragby má svou vlastní kulturu, popěvky, zvyky a rituály. Některé jsou globální, jiné se liší země od země. Když se sejdou dva ragbyové týmy, vždycky to končí zpěvem a nejrůznějšími hrami. Ragby se hraje na tři poločasy, první dva jsou na hřišti, ten třetí v klubovně nebo v hospodě. Jedna z celosvětových kuriozit ragby je ta, že hráči nereprezentují svou zemi nebo svůj národ. Hráči reprezentují svou ragbyovou unii (jak ta si to srovná se svou zemí či vládou už je její věc). Mnohé ragbyové unie totiž vznikly dříve, než státy, ve kterých dnes působí. Například za Irskou ragbyovou unii IRFU tak nastupují jak hráči z Irské republiky, tak hráči ze Severního Irska, které je součástí Spojeného království. IRFU totiž působí na celém irském ostrově. Díky téhle tradici také k reprezentování stačí, když hráč či hráčka tři roky žije v zemi a hraje tam pravidelnou soutěž. Nemusí žádat o občanství. To platí ve všech ragbyových soutěžích kromě ragbyového turnaje na olympiádě, protože olympiáda je řízena Mezinárodním olympijským výborem. Zatímco tedy Irové ze Severního Irska si mohou vybrat, jestli chtějí na olympiádě reprezentovat Irsko nebo Velkou Británii, někteří reprezentanti z jiných zemí tam nebudou smět startovat vůbec a někteří budou hrát za jiné země, než za které hrávají běžně.

V předchozím rozhovoru rubriky „Seznamte se se sportem“ jsme se věnovali softballu. Rozhovor si můžete přečíst zde.