Češi vařili VIP hostům MotoGP: „Hlavním benefitem pro nás byla samotná účast v seriálu“
Jedna z nejlepších restaurací v Česku a burácející motorky vyfukující smradlavý kouř. Přesně tak. Tohle spojení fungovalo v sezoně 2012/13 v prestižním seriálu MotoGP, kde Zátiší Catering zajišťovalo během závodů stravování pro ty nejnáročnější hosty. "Zkušenosti a reference pro nás byly mnohem důležitější než finanční přínos," říká Managing director Jan Šmelhaus.
Co přesně jste pro seriál Moto GP zajišťovali?
V rámci VIP Village pro hosty a sponzory jsme obsloužili celkem asi 17 tisíc hostů. Zajišťovali jsme celodenní catering během víkendu a také VIP lounge pro jednotlivé sponzory závodu.
Dostali jste se prostřednictvím této zakázky k dalším zajímavým zákazníkům?
Moto GP pro nás je určitě dobrou referencí. Zároveň jsme na základě zkušeností s tímto projektem mohli vytvořit nový produkt našich cateringových služeb – Sport&Fun, který zajišťovalo asi 120 lidí v týmu. I díky této zkušenosti jsme mohli realizovat catering v rámci prestižního golfového turnaje Czech Masters, European Tour.
Plynuly ze zakázky pro MotoGP nějaké speciální benefity třeba pro vaše zaměstnance?
Hlavním benefitem pro nás byla vlastně samotná účast u tak zajímavé sportovní akce, cestování se závody po celé Evropě a hlavně skvělá zkušenost s tak komplexním projektem. Procestovali jsme s Moto GP týmem hodně zemí a celé to byl dokonalý zážitek.
Jak moc to pro vás bylo finančně zajímavé?
Byla to kombinace výdělku a skvělé reference. Jednalo se o úplně jinou úroveň sportovních eventů, než na jaké jsme zvyklí v rámci ČR. Pro nás byly mnohem důležitější zkušenosti a reference, které jsou k nezaplacení.
Co bylo specifické na prostředí v seriálu?
Velmi striktní časový plán a velmi náročná logistika. K tomu neustálý hluk a vysoký důraz na bezpečnost.
Byly během trvání spolupráce krušné chvíle?
Samozřejmě, bylo jich dost. Bylo to vyčerpávající a náročné na stres, cestovali jsme po celé Evropě z místa na místo a starali jsme se o více než stočlenný tým. Zároveň nám ležela na bedrech velká zodpovědnost za logistiku, jeřáby, hotely, personál i místní dodavatele. Nebylo to jen o cateringu, catering z toho všeho tvořil asi jen 30%.
Jaké speciální požadavky objednatel měl?
Z velké míry jsme se museli přizpůsobovat počasí a také místním produktům. Velkou roli zde hrál timing, vše muselo být na minutu přesně. Zároveň vše podléhalo přísné kontrole, a to včetně zázemí a podobně.
Jaké pro vás byly rozdíly mezi jednotlivými závody? Mohlo se stát, že tím, s čím byste uspěli ve Španělsku, byste jinde třeba nepochodili?
Dělali jsme pouze evropské závody, přičemž většina z nich byla v zemích, kde jsou na svou gastronomii pyšní. Připravovali jsme tedy jejich tradiční pokrmy a věřte, že vařit těstoviny pro Itala není úplně lehké, stejně jako vybírat Ibérico šunku pro Španěla. Abychom zajistili co největší autentičnost, vařili jsme z místních surovin, které byly vždy podrobeny pečlivému výběru.
Jaký pokrm byl mezi motocyklovou komunitou největší hit?
Každý závod měl své vlastní menu, odlišné od ostatních, takže nelze určit nějaký specifický hit. Většinou to bylo tak, že hosté nejvíce jedli to, co znali a co bylo to jejich chuti vlastní. Tedy lokální jídla typická pro danou zemi nebo oblast.
Víte, co si nejčastěji dával třeba Valentino Rossi, pokud k vám chodil?
Závodníci mají přísně sestavenou dietu jejich nutričními specialisty. Takže Valentino Rossi se u nás nestravoval. Pravděpodobně v době závodů ani neměl na nějaké pochoutky pomyšlení. Ale samozřejmě jsme ho tam vídali při rozhovorech s novináři nebo focení.
Setkali jste se během zakázky s nějakými neobvyklými situacemi?
Těch bylo mnoho. Každý den se stalo něco, s čím jsme se před tím nesetkali. Hned na prvním závodě jsme dost bojovali s časem. Začalo to tím, že nám přijel pozdě jeřáb, na kterém byla závislá další logistika, a tentýž den jsme museli přejet ze Španělska do Portugalska. Nakonec jsme vše stihli na minutu přesně, ale bylo to za opravdu velkého nasazení celého týmu. Všichni naši kolegové fungovali jako skvěle sehraný orchestr a bylo úžasné vidět, jak se vše zdokonaluje a velká dřina se postupně mění v nezapomenutelný zážitek náš i našich hostů.
Spolupráce po roce skončila. Proč se v ní nepokračovalo v dalších sezonách?
Organizátoři se rozhodli vyzkoušet španělského caterera, protože je to finančně zajímavější. My to máme totiž všude daleko. Ale věříme, že není všem dnům konec.
