SportBiz štafeta: Rozhovor s Pavlem Pillárem

Pavle, na úvod se nemůžeme nezeptat – jak se Sparťan ocitne v Plzni? Jaká byla tvoje cesta do Viktorky?

Očekávatelná otázka, které se nelze vyhnout. Cesta to byla zajímavá a jak už to bývá, stála na začátku náhoda. Ve druhém ročníku na vysoké škole mě po jednom ze seminářů zaměřených na sportovní marketing oslovil přednášející s tím, že jeho kamarád v tiskovém oddělení ČOV shání praktikanta.

Přiznávám, že do té doby jsem určitě nesnil o pracovní kariéře na poli komunikace a PR, tato náhoda tak jednoznačně určila směr mého profesního směřování. Na dohodnutém pohovoru jsem se seznámil se Zdeňkem Šestákem, absolventem stejného zaměření na FTVS, který v té době vykonával funkci tiskového mluvčího na Českém olympijském výboru. Ten zhruba po roce dostal nabídku od pražské Sparty a na pozici praktikanta si mě vytáhl s sebou. Tento status se přes částečný a posléze poloviční pracovní úvazek změnil na plný.

Nabídka z Viktorie přišla po mých třech letenských letech, kdy se v Plzni rozhodli pro rozšíření pracovního týmu. Hybatelem byl především tehdejší i současný obchodní ředitel Viktorie, Jaromír Hamouz, můj spolužák a kamarád z vysoké školy. Nastoupil jsem dva měsíce po startu angažmá Pavla Vrby v momentě, kdy ještě Viktoria zdaleka nebyla pro Spartu sportovním rivalem dnešních dnů. Dostal jsem tak úžasnou možnost být u všech novodobých úspěchů Viktorie a částečně se podílet na její proměně do současné podoby.

Můžeš popsat svou stávající roli – co všechno na své pozici řešíš?
Na vizitce mám uvedeno „PR manažer a tiskový mluvčí“, což si mnoho lidí překládá jako ranní přečtení novin a dva rozhovory do televize týdne. Realitou je, že obchodně-marketingový tým Viktorie není rozsáhlý a moje činnost tak ve velké míře přesahuje právě do oborů marketingu a obchodu.

V první řadě je to tedy zajištění mediální aktivity klubu včetně servisu pro novináře i fanoušky. Dále zajištění a správa mediálních smluv, plnění kompletního výčtu komunikačních kanálů klubu, zajištění zápasového režimu, organizace a produkce klubových projektů pro děti, charitativní organizace apod. a v neposlední řadě servis pro kolegy z obchodu ve směru zajištění jimi nabízených benefitů spojených s hráči a jejich marketingovým využitím. Úžasné je, že práce je velmi proměnlivá, člověk je neustále v kontaktu s novými lidmi a má do jisté míry možnost spoluurčovat obraz Viktorie směrem k široké sportovní veřejnosti.

[sws_blue_box box_size=“630″]Jméno a příjmení: Pavel Pillár

Vzdělání: Management sportu na FTVS UK (2002 – 2006)

Kariéra (zaměstnavatelé):

2005 – 2008 oddělení komunikace AC Sparta Praha

2009 – 2010 PR oddělení FC Viktoria Plzeň

2010 – 2011 agentura Omnimedia

2010 – 2011 Oddělení komunikace FAČR

2011 – doposud PR oddělení FC Viktoria Plzeň

 

Největší sportovní zážitek (na vlastní oči): Utkání Ligy mistrů FC Barcelona – FC Viktoria Plzeň

Nejoblíbenější sporty (fanouškovsky): fotbal, hokej, atletika

Nejoblíbenější sporty (aktivní sportování): fotbal, lyžování, squash[/sws_blue_box]

V jak velkém týmu funguješ? Jak máte rozděleny role?
Pokud se bavíme o oddělení PR, jedná se včetně mně o tři zaměstnance, další externista má na starosti technickou podobu videí pro klubový YouTube kanál. Úkoly jsou proměnlivé i v rámci oddělení, v praxi se snažíme o maximální zastupitelnost tak, aby případná absence jednoho člověka nezabránila v pokračování jednotlivých projektů či každodenního chodu.

Málokterá pozice vyžaduje tolik diplomacie – na jedné straně média, na druhé samotní hráči a nad tím vším samozřejmě vedení klubu. Jak těžké hledat tu rovnováhu a vyhovět všem?
V první řadě je třeba říct, že jednoduše není vždy možné vyhovět všem. Výhodou je, že hráči Viktorie jsou v drtivé většině ochotni účastnit se jakýchkoliv námi naplánovaných akcí pro fanoušky, charitativní organizace i samotná média.

Na druhou stranu má ve všech aktivitách spojených s hráči má vždy poslední slovo sportovní úsek, kdy prioritou je zajištění standardního tréninkového procesu a určitého klidu směrem k aktuálnímu sportovnímu plánu. To plně respektujeme, ačkoliv především v počátcích mého angažmá jsme trenérovi i sportovnímu řediteli nachystal pár překvapení, které bych si nyní nedovolil zrealizovat. Faktem také je, že fotbalový svět v Česku je i v rámci medií poměrně malý, s velkou většinou novinářů se znám osobně a i případné odmítnutí jejich požadavků se snažím řešit lidsky a s přihlédnutím k jejich pracovním povinnostem a prioritám.

Co hráči? Máte v klubu nastavena nějaká pravidla pro jejich vystupování v médiích?
Komunikační manuál mají k dispozici hráči i novináři a ten základní princip je jednoduchý – kdykoliv stojí žurnalista o rozhovor s hráčem, členem realizačnímu týmu nebo vedením Viktorie, musí v první řadě kontaktovat mě. Jinými slovy není možné dělat rozhovory či jakékoliv jiné výstupy s hráči, aniž by bylo tiskové oddělení informováno.

Jak klub reguluje komunikaci hráčů na sociálních sítích?
V tomto směru nejdeme cestou regulace či pevně daných pravidel, ale spíše obecného doporučení. Hráči mají pochopitelnou volnost využít své profily na jednotlivých sítích dle svého osobního uvážení, nicméně žádáme je o absence komentování aktuálních zápasů, výkonu spoluhráčů i soupeřů, popřípadě pak rozhodčích. Fotbalisté Viktorie toto dodržují a nemuseli jsme do této chvíle řešit žádný zásadní ´úlet´.

Růst klubu byl v nedávné minulosti hodně dynamický a některé věci se určitě nastavovaly za pochodu. Co na tom bylo nejtěžší?
Pravdou je, že sportovní rozvoj klubu zhruba před pěti lety do jisté míry předběhl ostatní klubové složky. Opravdu za pochodu jsme se učili zvládat tlak související s bojem o titul, stoupající návštěvy na starém stadionu i nároky ze strany fanoušků a partnerů. Ta pravá zkouška však přišla v momentě postupu do Ligy mistrů. Tato soutěž je stran organizace, mediálního zájmu či obecných nároků na klub tou největší možnou klubovou zkouškou, my ji navíc premiérově absolvovali na ´cizím´ stadionu v Edenu.

Nicméně právě tato zkušenost, jakkoliv náročná, nám pomohla do týdnů a měsíců následujících. Samostatnou kapitolou pak byla rekonstrukce Doosan Areny do současné podoby. Nicméně výsledek je takový, že Viktoria hraje na jednom z nejmodernějších stadionů v zemi a troufám si tvrdit, že druhou Ligu mistrů v domácích podmínkách jsme již absolvovali bez větších zádrhelů či překvapení.

Poměrně záhy přišla Liga mistrů, což musela být velká škola. Bylo něco, co jsi se rozhodl pro svou vlastní práci převzít od velkých zahraničních klubů? Co to bylo?
Liga mistrů byla obrovskou školou pro celý klub, oddělení komunikace nevyjímaje. Při obou účastech v hlavní soutěži jsme navíc měli štěstí na los, který nám přisoudil atraktivní a stran marketingu či PR velmi vyspělé soupeře. V obecném pohledu se dá říct, že od těch největších klubů se můžeme především rámcově inspirovat. Bylo by krásné, pokud bychom si mohli vzít např. z komunikace Manchesteru City na sociálních sítích více než několik dílčích nápadů, ale není ostudou přiznat, že v tomto jsou možnosti obou klubů opravdu diametrálně jinde.

Pokud se jen o sociální sítě anglického klubu starají profesionálové, kteří početně třikrát převyšují kompletní PR úsek FCVP, musí to být na výsledku znát. Což za mě není stížnost, ale pouze konstatování reality. V českých reáliích se však, stejně jako další kluby, které mají možnost mezinárodních srovnání, pokoušíme posouvat úroveň našeho servisu pro fanoušky postupně stále výše.

ŠTAFETA (Eva Šťastná): V obecné rovině – čím by se mohly české fotbalové kluby inspirovat ve svém fungování od velkých evropských klubů?
V obecné rovině je to maximální konkretizace fanouška, jinými slovy ušití služeb na míru každého jednotlivce. Zástupci českých klubů jsou hosty seminářů UEFA či ECA, které nám umožňují nahlédnout tzv. do kuchyně největších a stran práce s fanoušky nejúspěšnějších klubů. Nicméně vždy je potřeba načerpané poznatky a zkušenosti převést do českého prostředí. I pokud bychom dostali hypotetickou možnost přenést kompletní marketingovou strategii špičkového anglického klubu do českých reálií, neměly by tyto kampaně srovnatelný dopad.

A bylo naopak něco, co v nějakém velkoklubu nefungovalo tak, jak si čekal? Něco, u čeho sis řekl, že to v Plzni neděláte až tak špatně?
Pevně věřím, že nic ve Viktorii se nedělá ´tak špatně´J Bylo by ode mě však neslušné a troufalé kritizovat práci klubů, které na sportovním i marketingovém poli udávají tón.

Práce ve fotbale je zaměstnání na 7 dní v týdnu – máš nějaký prostor jiné koníčky?
Času opravdu není mnoho, na druhou stranu je pro mě práce koníčkem a klubový život mě nadále velmi baví. Volný čas se snažím trávit především s přítelkyní – rádi lyžujeme nebo zajdeme na dobrý film. A jelikož pracuji v Plzni a město mi hodně přirostlo k srdci – samozřejmě se někdy musí najít čas na dobré pivo s přáteli.

Co jsou podle tebe základní předpoklady pro práci na pozici ředitele komunikace?
Těžko zobecňovat, každý k této činnosti a funkci přistupuje po svém. Samozřejmě je předpokladem schopnost písemného i mluveného projevu, nicméně i to se dá časem naučit. Ve fotbalovém prostředí je třeba především nadšení, není to práce na osm hodin denně a člověk, který k této práci nebude přistupovat s určitým ´fanouškovským´ zápalem, nemůže na jakékoliv pozici v klubu vydržet dlouho.

Co bys doporučil lidem, kteří by se chtěli propracovat na stejnou pozici jako ty?
Nebát se nových výzev. Navíc je třeba počítat s tím, že se jde postupnými krůčky. Osobně jsem byl minimálně dva roky na pozici neplaceného praktikanta, kterého naplňovala samotná možnost být malou součástí velkého fotbalového světa. V oboru sportovní komunikace není dle mého názoru základem vysokoškolský diplom nebo znalost čtyřech světových jazyků (byť angličtina je již nezbytná), ale spíše chuť a ochota nechat se tímto oborem ´pohltit´ se vším všudy.

A na závěr – komu předáš pomyslnou štafetu a jakou otázku mu položíš?
Rád bych se zeptal Pavla Stary, předsedy představenstva BK JIP Pardubice. Jak se Vám daří v „hokejovém městě“ přitáhnout lidi k basketbalu a potažmo zda mezi sportovními kluby v Pardubicích funguje jistá spolupráce na poli marketingu a PR?

Díky za rozhovor.