O platech sportovců (rozhovor pro Sport Magazín)
Hokejisté a fotbalisté si v Česku přijdou na sta tisíce korun, ale třeba házenkář hraje ligu až po práci a ragbista musí ještě navíc platit příspěvky. Čím vším je daný tenhle rozdíl?
Házená je v televizi sedmý nejsledovanější sport v Česku, ragby není ani v první dvacítce. Co se týká diváckého zájmu ve smyslu návštěvnosti na zápasech, bude to přinejlepším podobně. Schopnost přitáhnout davy k televizním obrazovkám a přímo na stadion je stále tím největším faktorem, který určuje komerční potenciál daného sportu.
Jak moc se do téhle disproporce promítá tradice daného sportovního odvětví u nás a jeho mezinárodní prestiž?
Tradice hraje roli ve smyslu nějakého apriorního zájmu diváků a fanoušků o daný sport, ale obrovsky důležitý je také globální přesah a účast v mezinárodních soutěžích, ligách, akcích a závodech, kde se peníze odvíjejí od velikosti globálního, nikoliv lokálního publika (fotbal, tenis, golf, NHL, apod.)
Jsou úspěchy alfou a omegou pro zvýšení výdělků v jednotlivých sportech? Nebo je ještě důležitější umět tyhle úspěchy prodat na veřejnosti?
Úspěch je sice nutná podmínka, ale zdaleka nestačí. Úspěch sportovce je prostředek k tomu, aby se o něm dozvěděla široká veřejnost. Zde pochopitelně platí podmínka velké míry medializace a ve finále známosti daného sportovce a sportu. Příklady Aleše Valenty či Martiny Sáblíkové však ukazují, že velikost a tradice sportu nemusí hrát tolik roli. Na druhou strany jsou známé příklady úspěšných olympioniků (Knapková, Svoboda), kterým úspěch k nějaké marketingové vlně příliš nepomohl.
Stejně jako úspěch jsou dneska důležité obchodně-marketingové zázemí, které dokáže spojit unikátnost značky sportovce s konglomerátem médií, sponzorů a především fanoušků.
Mají šanci si třeba teď finančně polepšit biatlonisté, když v téhle sezoně dojížděli pro medaile?
Základy k tomu byly v poslední sezóně položeny. Potenciál tu je, i když se to pochopitelně bude týkat jen pár biatlonistů. Gabriela Soukalová má aktiva, která z ní při rostoucí popularitě biatlonu (na úkor klasického lyžování) dělají potenciální marketingovou hvězdu na úrovni našich nejlepších běžců na lyžích (Bauer, Neumannová). Pokud bude mít i nadále úspěchy, povede si ji na olympiádě a obklopí se dobrým týmem, může se tam dostat.
Může u nás najednou platově vyletět nahoru nějaký menší sport? Má proto nějaký potenciál?
Není to pravděpodobné. Šance si dobře vydělat může být například u pokeru, ale to opět vyžaduje nějaký mezinárodní přesah. Vždy to ale bude záležitost jednotlivců, skutečně nelze čekat nějaký růst platů napříč celým sportem. Vzhledem k nepříliš příznivým ekonomickým výhledům lze paušálně spíše čekat další pokles platů v tuzemském sportu. Dokonce bych si vsadil, že se to bude týkat naprosto všech sportů včetně fotbalu a hokeje.
Jsou u nás hokejisté či fotbalisté přepláceni?
Nelze odpovědět. Přepláceni vůči čemu? Fotbalisté a hokejisté u nás neprocházejí tak úplně tržním testem, kdy o nějaké rovnovážné výši platů rozhodují zákazníci.
Jak je možné, že hokejisté berou víc než fotbalisti, když fotbal je větší fenomén než hokej?
Pokud sečteme rozpočty všech klubů hokejové extraligy a první fotbalové ligy, tak tam ten rozdíl není takový. Ve fotbale je větší rozptyl, v hokeji ty rozdíly mezi jednotlivými kluby nejsou tak výrazné.
Hlavním faktorem rozdílu v platech bude spíše konkurence ze zahraničí. V bohaté KHL hraje aktuálně zhruba 50 českých hokejistů. Kolik českých fotbalistů hraje v nejlépe placených fotbalových ligách světa? Ten tlak na platy je v Česku větší u hokejových klubů, než u těch fotbalových.
Může se Řepka diviznímu klubu vyplatit za 80 tisíc měsíčně?
Asi ne, ale dokážu si představit situaci, že by Řepka mohl sloužit jako magnet směrem k partnerům klubu. Ale s tím platem by klub musel získat extra jeden milión, abych to začalo dávat ekonomický smysl.
Nejvyšší fotbalové platy jsou ve Spartě. Je to logické, když nezískala v posledních sezonách titul a i na mezinárodní scéně ji zastínila Plzeň?
Sparta Praha je navzdory posledním letům stále suverénně nejsilnější klubový brand v Česku, což je obecně velká marketingová páka, které v Plzni nikdy nedosáhnou. Ale pokud bude Plzeň hrát pravidelně Ligu mistrů, může se platová situace klidně otočit v její prospěch.
Kterého českého sportovce se z hlediska marketingu vyplatí dobře zaplatit? Kdo má největší potenciál?
Největší potenciál má podle mne již zmíněná Gabriela Soukalová, která by mohla nahradit na trůnu marketingové královny Martinu Sáblíkovou. Velký potenciál vidím i u několika českých snowboardistek, zejména u Šárky Pančochové.
Jen kdybyste mohl ještě stručně okomentovat zajímavý fakt, který nám vyšel, a sice, že třetím nejlépe placeným sportovcem u nás je basketbalistka Eva Vitečková, která má brát v USK Praha 400 tisíc korun měsíčně. Jestli je to i pro vás překvapení, nebo má její plat reálný marketingový základ.
Byť je Eva Vítečková jedna z nejlepších basketbalistek Evropy, nemá tato částka žádný reálný marketingový základ. Basketbal v Česku je na pokraji fanouškovského zájmu. V roce 2012 byl basketbal až třináctým nejsledovanějším sportem na ČT sport – mj. za cyklistikou, házenou, florbalem a volejbalem. Návštěvnost na zápasech je taky velmi nízká, prize money z evropských pohárů rovněž nic závratného. Nijak mi ani nepřijde, že by Eva Vítečkové představovala nějaké výrazné aktivum pro klub směrem ke sponzorům. Její plat je tedy hodně dotován.
Jedná se o původní rozhovor publikovaný 5. dubna ve Sport Magazínu, páteční příloze Deníku Sport.
