Rozhovor s Filipem Šumanem o florbalovém superfinále

[sws_blue_box box_size=“616″]

Jméno a příjmení: Filip Šuman

Pozice: prezident ČFbU

Nejoblíbenější sporty/ligy/soutěže (divácky): Olympiády, Golf – PGA, jinak mi celkově nejde ani tolik o typ sportu jako výjimečnost utkání (finále MS atd..)

Nejoblíbenější sporty (aktivně): Florbal/Golf

Můj největší sportovní úspěch: V dětství pár atletických úspěchů, nyní několik povedených golfových ran, ve florbalu 1 sezona v extralize a deset sezón v 1.lize. Pokud jde o sportovně-organizační úspěchy pak Mistrovství světa mužů 2008.

Největší divácký zážitek (na vlastní oči/v TV): ZOH ve Vancouveru 2010, v TV asi hokej v Naganu 1998

Oblíbená sportovní média (tisk, televize, internet): ČT4, Golf Digest, ESPN.com [/sws_blue_box]

 

Filipe, máte za sebou historicky první superfinále florbalové extraligy. Ohlasy jsou skvělé – musíte být spokojen, že?

Pocity jsou moc příjemné. Celé Superfinále se narovinu vydařilo ještě lépe, než jsme sami doufali. Spokojení diváci, vyprodaná kapacita 8000, ale hlavně jedna z nejlepších atmosfér jakou jsem kdy na sportovním utkání zažil – byla fantastická odměna za skoro rok příprav. Navíc v situaci, kdy měl projekt zpočátku hodně kritiků, kteří mu předpovídali neúspěch.

Inspiraci jste pro superfinále hledali ve Švédsku. Dají se ty dvě akce porovnat?

V něčem určitě ano. Florbal byl ve Švédsku také první, který šel do jediného finále. Začínali ale s menší halou a v situaci kdy měli dvakrát více florbalistů než my nyní.

Co bylo na organizaci celé akce nejtěžší? Kolik lidi se na samotné organizaci podílelo?

Velkou výzvou byla skutečnost, že akci nepřipravoval úplně nejzkušenější tým. Nepoužili jsme mnoho ověřených organizátorů z minulých mezinárodních akcí, ale vybudovali nový tým, který stál zejména na extraligových oddílech. Zkušenosti, které u projektu nasbírali, jsou i jedním z největších přínosů akce. Důležitých organizátorů, kteří byl v projektu zapojeni, skoro celý rok bylo okolo dvaceti. V průběhu dne bylo organizátorů téměř 150.

Můžete jmenovat jednu věc, kterou byste příští rok ještě rád zlepšil?

Věcí, které se dají zlepšit je vždy hodně. Nejvíc bych ale chtěl pracovat s tím, aby Superfinále ještě více začalo plnit jeden z velkých cílů, tedy přitáhnout pozornost sportovních fanoušků, kteří běžně florbal nesledují. Musíme ještě lépe a intenzivněji komunikovat specifičnost a atraktivitu Superfinále mimo florbal. Výhledově vyprodat celou O2 arénu bude jeden velký cíl, ale rozhodně chceme stále zvyšovat také počet lidí, které SFF přiláká k TV. Letos TV přenos zasáhl 281 tisíc diváků. Na první rok není špatné, ale až číslo přesáhne půl milionu, tak to bude lepší. Víme v jaké situaci je florbal a SFF je ideálním nástrojem jak zlepšovat naši pozici a vnímání u celé veřejnosti.

Jak se superfinále líbilo partnerům ČFbU?

Bez přehánění opravdu hodně. Snažili jsme se přilákat k návštěvě i potencionální partnery a z některých reakcí vím, že po jejich zážitku na SFF máme otevřené dveře k jednání. Možná to bude znít hloupě, ale ani se nedivím. Spojení se silnými pozitivními emocemi za rozumných podmínek – pokud se shodují cílově skupiny, tak je to pro obě strany ideální situace.

Můžete zmínit nějaké zajímavé aktivace vašich největších partnerů (v 02 aréně i na internetu)?

Zmíním spíš aktivace přímo v aréně, aktivace na internetu se ještě musí zlepšit.  Obrovsky jednoduché, ale s velkým dopadem byla tleskadla, kterých Komerční banka vyrobila přes 7000 a každý divák je dostal přímo na své sedadlo. Používalo je snad 90% diváků. Vytvořily výbornou atmosféru, vtáhly všechny do hry. Vidět např. 60-leté paní zuřivě bušící tleskadly byla výborná podívaná. Pro KB – byly v ruce každého fanouška, byly vidět více v TV a téměř i na každé fotce a mnoho diváků si tleskadlo odneslo domů. Co je lepšího?

Volkswagen do svých aut, která byla vystavena přímo u plochy lákal diváky. Opět dobrá kombinace – úžasný zážitek pro diváka (v kterém kolektivním sportu se dostanete bez jakýchkoliv překážek metr od hráčů do míst nejtvrdších soubojů), možnost uvědomit si pohodlí a zajímavost interiéru auta, a navíc lidé v autech přitahují pozornost v TV.

Jako poslední zmíním celkem vyzkoušenou možnost vyfotit se s mistrovským  pohárem (máme u mužské extraligy výjimečnou trofej v ceně téměř jednoho z vystavených aut), které využilo skoro 10% všech diváků v aréně. Letos tato akce nebyla partnersky brandována – je to možnost pro příští rok, klidně ještě s lepším propojením na FB firmy, kde si můžu stáhnout fotku atd.

Jakou část nákladů na superfinále pokryli partneři a kolik prodané vstupenky?

Jdeme v florbalu rádi proti proudu a mluvíme otevřeněji, než je v českém sportu obvyklé. Takže prozradím reálná čísla – náklady na SFF byly necelé 3 miliony korun. Příjem od partnerů cíleně na SFF přesáhl 1,2 mil (v tom nejsou příjmy od dlouhodobých partnerů extraligy), příjem ze vstupného cca 1,6 mil. Celkově bude už první rok SFF v drobném zisku. Před rokem jsme to moc nečekali a plánovali se druhý rok dostat na vyrovnaný rozpočet a od třetího ročníku být v plusu. Je nastaveno, že přes 75% případných příjmů bude putovat zpět do extraligových oddílů. Ty chceme i tímto finančně podpořit, aby se extraligový florbal stále zlepšoval.

Jaká je reakce na superfinále uvnitř florbalové unie? Cítíte nějakou změnu takto bezprostředně po skončení prvního ročníku?

SFF bylo projektem pro který se rozhodlo vedení florbalu spolu se šéfy extraligových oddílů. Samotní hráči a trenéři v extralize byli celkem výrazně proti, celé hnutí tak napůl. Díky úspěchu prvního ročníku se poměr změnil okamžitě. Asi nejpříjemnější jsou reakce samotných hráčů, pro které to byl tak intenzivní a výjimečný zážitek, že mnoho z nich rovnou řeklo, že jsou rádi, že tu SFF je. Sportovci obecně dělají vrcholový sport hodně kvůli emocím (tedy kromě peněz, což se ale o florbalistech zatím říci nedá).

Stačí mluvit s golfistou, který jde v Ryder cupu na první tee nebo se sportovci co zažijí třeba na olympiádě nějaký vyhrocený okamžik – tohle je pro ně motivace dřít další čtyři roky. Věřím, že SFF bude mít podobný vliv i na vrcholové florbalisty což může pozitivně ovlivnit celou extraligu mužů i žen. Ženské finále se hrálo před více než 5000 diváky. Kolik českých sportovkyň tohle zažije?

Na organizaci superfinále se podílela i spousta dobrovolníků? Můžete stručně představit, jak tento dobrovolnický program funguje a kolik dobrovolníků se akce nakonec zúčastnilo?

Před MS2008 jsme se poprvé rozhodli, že zkusíme intenzívní kampaní najít 300 dobrovolníků, kteří si vezmou na 10 dní dovolenou a půjdou zdarma pomáhat na MS (měli zajištěno ubytování a stravu). Podařilo se. Díky tomu, že většina z nich byla hodně spokojená o té doby na všech větších akcích pracujeme na základních pozicích jenom s dobrovolníky. Mnoho z nich se opakovaně vrací a to byl případ i SFF. Na tento den jich bylo něco přes 100. Každý z nich dostal oficiální organizátorské triko, oběd, pitný režim a velký zážitek.

Plánujte s těmito dobrovolníky pracovat i nadále?

Určitě ano. Už za pár měsíců začneme hledat dobrovolníky na MS žen v prosinci 2013 a samozřejmě i na SFF příští rok.

Jak probíhala komunikace superfinále směrem k fanouškům? Jaká byla její strategie?

Základní vstupní fakt je samozřejmě omezený rozpočet. Hlavní cílovou skupinou pro dlouhodobou komunikaci byli tentokrát logicky hlavně florbalisté. Snaha byla je intenzitou komunikace přesvědčit, že půjde o výjimečnou akci a přimět je k nákupu vstupenky. Využívali jsme opakovaně všechny možnosti – web SFF i celého florbalu, letáky a bannery na florbalových utkáních po celé ČR, sociální sítě, komunikaci při TV florbalových utkáních.

V posledních týdnech jsme se pokusili zaměřit i na veřejnost. Bartrově se podařilo zajistit inzerátovou kampaň v MF DNES, bigboardovou kampaň v Praze a spotovou kampaň na Evropě 2, kde bylo významné propojení i s programem E2. Ceníkově skoro 2 miliony Kč. Snaha byla komunikovat i přes partnery SFF, za zmínění stojí prezentace na všech bankomatech KB v ČR.

Superfinále se hrálo v těžké televizní konkurenci tenisu, fotbalu a hrozícího sedmého finále hokeje. Jak probíhala jednání s ČT?

Termín se vybíral společně s ČT a původně hrozila konkurence pouze TV utkání Gambrinus ligy. Jenže poté hokej rozhodl, že v tomto termínu bude hrát případné sedmé finále a navíc mezinárodní tenisová federace přesunula relativně pozdě semifinále Fen Cupu do stejného víkendu. Absolvoval jsem s TV snad 10 jednání. Nakonec se podařilo vyjednat brzký začátek tenisu a přesun fotbalu na jiný den. Do poslední chvíle, ale nebylo jasné, zda se bude hrát sedmé utkání hokeje. Je určitě dobře, že se nakonec sedmé utkání nehrálo a ke kolizi nedošlo. Byl připraven posun hokeje o hodinu na pozdější začátek, ale to by bývalo však kvůli prodloužení mužského finále nakonec nestačilo. Stálo to obrovské úsilí a patří velké poděkování ČT, že kvůli SFF se upravoval tenis, fotbal i hokej.

Doporučil byste Superfinále i jiným českým sportům?

Tak to si vůbec netroufám. Otázkou je, jaké jsou jejich cíle. My jsme se pro SFF rozhodli po více než roce trvajících jednání a hodně podrobných analýz. Víme, co chceme díky SFF dosáhnout. Co si ale dovolím tvrdit, že jakýkoliv sport, který se pro jediné finále rozhodne, to nebude mít lehké. Rozhodovací fáze je hodně obtížná.

Děkuji za rozhovor.

Byli jste se na Superfinále osobně podívat? Nebo jste se dívali v televizi? Jak se vám to líbilo? Jaký je váš názor na samotný koncept jediného finálového zápasu?