Play-off v Gambrinus lize? Inspirací je dost.

Turecký fotbal nemá za sebou příjemné období. Není to ani rok, co Süper League zmítaly těžké korupční skandály, kvůli kterým přišel loňský mistr Fenerbahçe dokonce o účast v Lize mistrů. Turecké kluby se pak neprosadily ani v evropských pohárech, turecká reprezentace se od roku 2008 neprobojovala na žádnou velkou soutěž a na žebříčku FIFA spadla za poslední tři roky o 22 míst (dokonce až za naši reprezentaci).

Turecký fotbalová federace se proto rozhodla, kromě jiného, tnout do živého a dodat Süper League nějaký nový náboj. Jeho podstatou je systém play-off, který letos poprvé rozhodne o tureckém šampionovi.

Mohla by se zdát, že koncept vyřazovací části je ve fotbale spíše vzácností. Absolutně možná ano, ale jak se přesvědčíte vzápětí, tak play-off již nyní existuje hned v několika soutěžích, z nichž některé rozhodně nejsou zas tak nevýznamné.

Jen pro úplnost dodejme, že play-off se hraje ve všech čtyřech největších severomerických ligách a největší lize mimo Severní Ameriku a Evropu – indické IPL v kriketu. V Česku se play-off používá kromě ledního hokeje ve všech největších ligových soutěžích – v basketbalu, volejbalu, florbalu a házené.

Turecko

S nápadem na zavedení vyřazovací části údajně přišla televizní stanice LigTV, jež vysílá zápasy Süper League. Turecká fotbalová federace vzala nápad za svůj a vyjednala jeho schválení a hráčskou unií. Jediným klubem, který byl proti play-off, byl ten druhý nejbohatší klub v zemi – Galatasaray Istanbul.

Systém play-off je následující. Po konci základní části postupují první čtyři týmy do finálové skupiny, kde sehrají dva zápasy s každým se zbývajících týmů (doma a venku). Ale pozor, kluby do finálové skupiny nevstupují s úplně čistým kontem, nýbrž si přenášeji polovinu bodů ze základní části (zaokrouhluje se nahoru). Tímto je zajištěno, aby body ze základní části neskončily úplně v koši a týmy měly maximální motivaci v každém jednotlivém zápase. Co se v play-off nuluje, jsou pouze vstřelené a obdržené branky.

Mistrem turecké ligy je pak tým s nejvyšším součtem bodů za základní část (resp. poloviny bodů z ní) a z play-off. Jak si týmy ale rozdělí místa v evropských pohárech? Jednoduše. Vítěz základní části postupuje automaticky do Ligy mistrů. Opět další motivátor pro maximální výkony v sezóně. Druhým účastníkem Ligy mistrů je pak logicky šampion, který vzejde z play-off. Třetí tým play-off jde automaticky do Evropské ligy, čtvrtý tam bude hrát kvalifikaci.

Své play-off ale sehrají také týmy od pátého do osmého místa. Vítěz tohoto play-off pak obsadí poslední místo v kvalifikaci o Evropskou ligu. Jedna pozice na čtyři týmy – také pořádná motivace.

Belgie

Turecká fotbalová federace se při nastavování svého play-off inspirovala v Belgii. Tamní Jupiter Pro League zavedla své play-off o dva roky dříve (a současně s tím snížila počet mužstev v lize z 18 na 16).

Na rozdíl od Turecka se v Belgii do play-off kvalifikuje šest nejlepších týmů ze základní části. Pak je ten systém hodně podobný s tím rozdílem, že do třetího předkola Ligy mistrů postupuje jen vítěz a druhý tým z play-off.

Co se ještě liší, je systém ve „druhé“ skupině. Týmy mezi sedmým a čtrnáctým místem jsou rozděleny do dalších dvou skupin, ve kterých hrají systémem každý s každým (doma a venku). Vítězové obou skupin hrají malé finále o to, kdo může vyzvat jeden tým z titulové skupiny o jedno místo v Evropské lize.

Před zavedením play-off byla v Belgii provedena akademická studie, která na základě matematických simulací dospěla k zajímavému výsledku. Podle ní totiž systém play-off neztratí dominanci velkých klubů vzhledem k mistrovskému titulu. Své výhody má play-off také pro menší kluby ze středu tabulky – cesta do pohárové Evropy je zde pro ně snazší (na úkor velkých týmů). Hlavním benefitem nového formátu je ale průměrné zvýšení důležitosti každého zápasu.

V Belgii se play-off hraje i o udržení v lize. Poslední dva týmy z ligy hraje spolu pět zápasů. Předposlední tým vstupuje do této série se třemi body, poslední má nulový počt bodů. Poražený ze série automaticky sestupuje, vítěze dále čeká baráž ve skupině společně se druhým až čtvrtým týmem druhé ligy. Nejvyšší soutěž bude hrát pouze vítěz této skupiny.

Řecko

Řecká Superliga používá systém play-off nikoliv k určení svého šampiona, nýbrž k obsazení druhého místa v Lize mistrů (třetí předkolo). Hrají o něj kluby, které se v základní části umístí na druhém až pátem místě. Tyto čtyři týmy hrají systémem každý s každým (doma a venku).

Ke zvýšení důležitosti bodů získaných v základní části existuje jistá bonifikace podle pozice týmu. Pouze tým z pátého místa vstupuje do play-off bez bodů – ostatní týmy si přepočítávají body podle stanoveného klíče.

Jižní Korea

Zajímavě mají své play-off nastavené jihokorejské K-League (od roku 2009). Hodně se zde podobá tomu, co v Česku známe jako soutěž útěchy. Funguje to tak, že do prvního kola play-off o titul vstupují týmy ze třetího až šestého místa. Třetí hraje se šestým, čtvrtý s pátým (hraje se jeden zápas). Vítězové pak hrají spolu o to, kdo vyzve tým z druhé pozice v základní části. Vítěz tohoto utkání, opět na jeden zápas, pak postupuje do absolutního dvojzápasového finále proti vítěznému týmu ze základní části.

USA

Americká Major League Soccer se drží v případě play-off jednoduchosti. Z každé z obou konferencí se do play-off probojuje pět nejlepších týmů. Týmy ze čtvrtých a pátých pozic hraji proti sobě v předkole a vítězové pak postupují do semifinále příslušné konference. Zde se zápasy hrají systémem doma a venku (horší tým v základní části začíná doma). Vítězové postupují do finále konferencí – hraje se opět na dva zápasy. Vítězové konferencí se pak utkají o titul ligového šampiona.

Mexiko

Play-off mexické ligy patří k těm nejstarším – poprvé se hrálo v roce 1970. Hlavním důvodem tehdy byly neutěšené finanční podmínky některých klubů. Cílem zavedení play-off bylo dát větší šance klubům ze středu tabulky.

Původně se mexické kluby kvalifikovaly do play-off ze tří šestičlenných skupin. Od loňské sezóny toto neplatí a do play-off postupuje osm nejlepších klubů základní části. Ty pak podle daného nasazení odehrají tradičního pavouka.

Anglie

I kolébka fotbalu využívá konceptu playoff, i když nikoliv pro svou nejvyšší soutěž, ale pro druhou ligu (Football League Championship). Ta jej aplikuje na baráž o postup do Premier League. Dva nejlepší týmy ze druhé ligy postupují přímo, třetí tým se rekrutuje právě z playoff, do které vstupují čtyři týmy ze třetí až šesté pozice. Hraje se na dva zápasy. Jejich vítězové si to ve finále rozdají o to, kdo postoupí do Premier League. I proto o tomto zápasu říká, že je to nejlukrativnější sólo zápas na světě. Stejného systému se používá i ve třetí a čtvrté anglické lize.

S myšlenkou zavedení play-off si v roce 2010 zahrávala i samotná Premier League. Cílem navrženého modelu play-off bylo přidělit jedno z míst v Lize mistrů. Play-off by se týkalo týmu ze čtvrtého až sedmého místa. Proti play-off se postavila velká čtyřka (Chelsea, Manchester United, Arsenal a Liverpool).

Izrael

Od loňské sezóny používá play-off také izraelská Premier League. Do něj postupuje osm nejlepších týmů základní části. Ty pak hrají systémem každý s každým samostatný turnaj, jehož vítěz se stává ligovým šampionem (hraje se pouze na jeden zápas!). Do tohoto turnaje si týmy přenášejí podobně jako v Turecku a Belgii polovinu bodů ze základní části.

Podobný turnaj hraje i osm týmů ze spodní části tabulky – černým petrem jsou zde tři sestupová místa.

Austrálie

A-League, ve které hrají týmy z Austrálie a Nového Zélandu, má zavedený podobný systém jako korejská K-League. Po základní části postupuje do play-off šest týmů. První a druhý tým hrají proti sobě – vítěz postupuje rovnou do finále, poražený nevypadává ze hry, ale „postupuje“ do semifinále, kde se utká s vítězem miniturnaje čtyř zbývajících týmů. Hraje se opět na dva zápasy.

IPL

Indická kriketová IPL má systém play-off, který je hodně podobný tomu australskému. Jediným rozdílem je to, že do playoff postupují pouze čtyři týmy. První dva ze základní části hrají spolu a vítěz utkání jde přímo do finále. Poražený hraje o druhé finálové místo se třetím a čtvrtým týmem základní části.

Co si z toho vzít?

Výše uvedený výčet zcela jistě není vyčerpávající, ale poměrně dobře ukazuje různé možnosti konceptu play-off. Jakákoliv diskuze ohledně play-off však musí nutně zahrnovat diskuzi o konkrétních parametrech daného návrhu. Otázka není, zda play-off ano či ne. Otázka je, jaké play-off ano či ne.

Obecně lze asi tvrdit, že by systém play-off měl zachovat relevanci dlouhodobé základní části. Týmy, které se v ní umístí na špici, by měly být nějakým způsobem odměněny – např. zaručeným místem v evropských pohárech (a hrát play-off jen o titul), bodovým zvýhodněním a lepším místem na startu (viz Turecko, Belgie a Izrael) či alespoň výhodnějším nasazením a sledem zápasů.

Play-off by mělo být strukturováno tak, aby posílilo šanci a motivaci týmů ze středu tabulky. Každá liga je tak dobrá, jak dobrý je její průměrný zápas. Často jsme svědky toho, že dlouho před koncem ligy je rozhodnuto o pár týmech, co si to dohrají o titul, a podobná situace je i na dně tabulky. Hodně mužstev pak de facto již nemá moc o co hrát, zápasy o nic nejsou atraktivní a u těch zbývajících se otevírá prostor pro manipulaci s jejich výsledky.

Co se týká ekonomických efektů play-off, tak ty jsou zřejmé. Napínavý závěr ligy je atraktivní pro fanoušky (ticketing) i média (televizní práva), tak i ve finále pro sponzory (dobrá komunikační platforma). Kromě toho může být dramatický závěr ligy také přínosný pro samotné hráče – budují si v nich mentální odolnost pro zápasy na mezinárodní úrovni.

Za povšimnutí ještě stojí, že play-off se ve fotbale docela často používá v zemích, které jsou velikostí svého trhu hodně podobné Česku (např. Belgie, Řecko, Izrael). Pro tyto ligy také platí, že titul a účast v evropských pohárech většinou vyhrává některý z velmi úzké skupiny dominantních týmů – stejně jako u nás.

Jaká by mohla být negativa? Nejčastější námitkou asi bude přehuštěná termínová listina či větší nároky na hráče (více zápasů za sezónu). Otázka je, zdali je zápasový zápřah tuzemských fotbalistů skutečně na úrovni běžné v zahraničí.

Intuitivně a logicky dává play-off zcela jistě smysl. Je však jasné, že pro kompletní obrázek o potenciálu zavedení play-off do ligového fotbalu by bylo zapotřebí udělat podrobnější analýzu výše zmíněných soutěžích. Vzrostla průměrná návštěvnost a sledovanost zápasů? Zvýšila se konkurence uvnitř ligy? Jaká byla reakce sponzorů a partnerů soutěže?

Jste pro zavedení nějakého formátu play-off do Gambrinus ligy? Myslíte si, že by ji to oživilo (ekonomicky i sportovně)? A jaký z výše uvedených systému by podle vás byl pro Gambrinus ligu nejvhodnější? A byli byste pro play-off o titul (evropské poháry) a o záchranu v lize (resp. postup do ní)?