V hledišti – Skanzen na hokeji v Kladně

[sws_blue_box box_size=“616″] Zápas: Rytíři Kladno – HC Kometa Brno (předkolo playoff)

Datum: 3. března 2012

Stadión: Městský zimní stadion Kladno

Počet diváků: 5 958 (69% kapacity stadionu)

Poměr cena/zážitek: 6/10 (maximum je 10) [/sws_blue_box]

Přístup na samotný zimák je pak už bez problémů. Bez otravných kontrol se dostanete do hlediště za pár minut. Cestou na tribunu ještě vyfasujete razítko na ruku (nepochopil jsem k čemu, když mi stále v ruce zůstal lístek). Kapacita hlediště je podle údajů z klubového webu přes 8 tisíc míst, drtivá většina z nich je ale na stání. Pravidelně chodí na Kladno (největší město ve Středočeském kraji, kde se fotbal prakticky nehraje) přibližně 2,5 tisíce diváků, což bohužel odpovídá úrovni zážitku na stadionu. Hrstka kotelníků a věrných důchodců je přitom až na výjimky mužského pohlaví. Ženy jsou přece jenom k tříhodinovému stání na betonové podlace v chladu náchylnější. Moc by si neužily ani hudební produkce – jaká písnička se hraje, poznáte až po pár vteřinách, v hledišti toho není moc slyšet, moderátor neexistuje vůbec.

Kromě pohledu na (v posledních letech dosti bídný) hokej, neexistuje nic, co by diváka na stadion znovu přitáhlo. Docela podařená je však poslední přeměna kladenských hokejistů na Rytíře. Vše s novým motivem má poměrně čistý a sympatický design. Díky Sazce nejsou na ledě ani dresech téměř žádné reklamy, což je v českém hokejovém světě třeba ocenit. Fanoušek neznalý kladenského prostředí by se nejspíše podivil, komu všemu místní fandí – na tribuně se totiž vedle lidí v dresu Rytířů procházejí i Buldoci, Tučňáci nebo paní Poldi. Všichni ale prý přejí Kladnu.

Občerstvení je bohužel na zimním stadionu typicky hokejové – pivo a klobása. Při tlačenici v hledišti navíc pořadatel diváky s nápoji mezi ostatní nepustil. Kdo se chce vyhnout frontě, musí si na pivo dojít před začátkem třetiny – to už je na pultu připraveno několik roztočených kelímků bez pěny. Ale nezoufejte, když zaplatíte, bude vám před vašima očima dotočena.

Občan žasne, jak jednoduché je na hokeji také zemřít. V jedné z přestávek při scházení ze schodů omdlel člověk, který spadnul placákem před sebe (hlavou na chodník, opilý nebyl). Po pár sekundách ho začali šokovaní fanoušci dávat dohromady, zatímco jsem se snažil případ nahlásit pořadatelům, aby zavolali doktora. První mi řekl, že musí hlídat vchod, kde mu chodí lidi a že mám případ nahlásit na jakousi vrátnici, druhý mi odpověděl, že má stejnou povinnost, navíc u sebe nemá mobil. Diváci-záchranáři pak už trochu vzchopeného nebožáka někam odvlekli. Jak dopadl, nevím.

I přesto, že ze sektorů za bránou není pořádně vidět na hřiště (kvůli kabině brankového rozhodčího) a že jsem naposledy musel na tribuně čekat na nájezdy vestoje přes čtyři hodiny, zajdu na kladenský hokej rád. Kdo by se nechtěl na chvíli vrátit do dob před šedesáti lety. Takový zážitek si divák rád dopřeje – ale tak jednou za deset let.

Poznámka na závěr: Na předkolo s Brnem připravil klub pěkné zpestření – divákům rozdal papírové masky rytířů a fandítka. Po obém byl mezi fanoušky obrovský zájem a všichni se s novým náčiním dost „vyblbli“. Akce byla předem pěkně prodaná v médiích, ale žádný výstup jsem z ní potom nezaznamenal. Masky si sice měli všichni nasadit při zahájení, ale to jsem se dověděl až náhodou od kamaráda po zápase, většina z diváků to netuší doteď.

[sws_blue_box box_size=“616″] Která věc se vám nejvíce líbila a mohla by být inspirací pro ostatní kluby?

Zpestření v podobě rytířských masek pro fanoušky.

Co byste pořadatelům nevíce vytknul?

Lhostejnost pořadatelské služby.

Doporučil byste zážitek ze zápasu i svým přátelům: 2/10 (maximum je 10) [/sws_blue_box]

Dosud byly v rámci rubriky “V hledišti” publikovány reportáže z těchto zápasů:

Severstal Čerepovec – HC Lev Poprad (Ice Palace), Hodnocení: 6/10

AC Milán – SSC Neapol (San Siro), Hodnocení: 3/10

HC Lev Poprad – Avtomobilist Jekaterinburg (Zimný štadión mesta Poprad), Hodnocení: 5/10

Partnerem této rubriky je cestovní kancelář sportzajezdy.cz – specialista na zábavní turistiku za sportem a kulturou.

Autorem titulní fotografie je Jiří Hokův.

SHARE