Zprávy ze světa sportovního byznysu: ČT4, nová fotbalová liga v Indii a APK

V případě barážové odvety v Makedonii bál částečným sponzorem přenosu stávající šéf FAČR Miroslav Pelta. Hopmanův pohár z Perthu přinesla zase Česká sportovní a na posledním přenosu ze světového poháru ve skikrosu participovala prostřednictvím agentury Sport Invest stavební spořitelna Wüstenrot.

Ponechme stranou debatu, jestli je toto správný model pro fungování veřejnoprávní televize, a podívejme se na to z pohledu sportovního marketingu. Ambice obou agentur je zřejmá. Obě dvě zastupují sportovce, jimž shánějí sponzory. Logicky tedy pečují o to, aby jejich sportovci byli co nejvíce vidět – a zároveň s nimi i jejich sponzoři. Česká sportovní chce prezentovat své prostějovské tenisty Berdycha s Kvitovou, zatímco Sport Invest Tomáše Krause. Nic divného.

Prostějovské duo bylo favoritem turnaje a logicky přitahovalo pozornost českých fanoušků. Kraus zase jel finále světového poháru. Jinými slovy, jednalo se v obou případech o zajímavé platformy pro komunikace sponzorů. Myšlenka bezpochyby dobrá.

Problém však nastává v tom nejdůležitějším momentě, tzn. sponzorským vytěžením nakoupené platformy. Veškerá komunikace sponzora byla opět degradována na sponzorské znělky a podobný balast, který rozhodně nerozhicuje fanoušky k nějaké vřelejší náklonnosti ke značce sponzora.

Proč se obě agentury nepokusily udělat něco navíc? Proč třeba Česká sportovní vůbec nevyužila své docela solidní facebookové stránky (Czech Davis Cup Team, Czech Fed Cup Team), které mají přes 20 tisíc, resp. 7 tisíc fanoušků? Bylo by takovým problémem spojit fanoušky na Facebooku s televizním přenosem? Udělat tam obrandovanou přistávací podstránku věnovanou Holman Cupu? Natočit videa ze zákulisí turnaje? Udělat soutěž o podepsané rakety obou tenistů? O účinkování našich tenistů se tam na zdi navíc neobjevila jediná zpráva.

Pokud bylo záměrem „jen“ nabídnout přenos, tak obě aktivity splnili svůj účel a nelze proti tomu nic namítat. Pokud bylo záměrem přidat marketingovou hodnotu pro dotyčné sponzory, tak to určitě svůj cíl splnit nemohlo.

[sws_divider_basic]

Koncem února odstartuje ve druhém nejlidnatějším státu světa nová fotbalová soutěž Premier League Soccer. V jejím prvním ročníku se objeví pouze šest týmů ze západního Bengálu. Soutěž bude probíhat pod záštitou Indické fotbalové asociace, která paralelně pořádá svou domácí ligu nazvanou I-League.

Cílem organizátorů PLS postupně vybudovat celonárodní indickou soutěž. Toho chtějí dosáhnout postupně, proto začínají regionální soutěží, která bude ovšem vysílána v celé Indii. Cílovou skupinou je pro PLS mládež, jež v současné době primárně sleduje anglickou Premier League.

Inspirací pro soutěž je obchodně mimořádně prosperují Indian Premier League v kriketu. Ta byla spuštěna v roce 2008 a její organizátoři věnovali mimořádnou péči samotnému nastavení vnitřní struktury soutěže, aby výsledný produkt byl maximálně konkurenční a obchodně úspěšný.

Podobné péči se dostalo i její fotbalové sestře. Každý nový klub si v soutěži si musí koupit licenci a je povinen mít ve svém týmu jednu mezinárodní fotbalovou ikonu a tři další kvalitní hráče ze zahraničí. Ikonu pravidla soutěže definují jako slavného fotbalistu se zkušenostmi v národním týmu své země. Pravidla zároveň úkolují majitele klubů, aby do svého kádru zařadili alespoň jednoho zahraničního fotbalistu s asijskými kořeny (jednoznačné cílení na velký asijský trh) a alespoň šest hráčů mladších 21 let. Trenérem týmu může být pouze kouč s mezinárodní A licencí od FIFA/UEFA.

Šest mužstev se utká ve formátu každý s každým, doma a venku. Čtyři nejlepší týmy postoupí do play-off. Ze známých jmen se v PLS objeví například Ital Canavaro, Francouz Pirés, Nigérijec Okocha či Argentinci Crespo a Sorín.

[sws_divider_basic]

A přes Indii se oklikou vraťme zpět do Česka. Pátého března tohoto roku vyprší lhůta, ve které mají zájemci o marketingová práva na hokejovou extraligu možnost podávat své nabídky. Asociace profesionálních klubů svá marketingová práva nabídla formou veřejné obchodní soutěže, jejíž podmínky si můžete přečíst v tomto dokumentu.

Otázka číslo jedna je, zdali APK nějaká práva vůbec má. Kluby totiž nedávno vypověděly svou smlouvu s hokejovým svazem a nová smlouva podepsána nebyla. To staví APK do poněkud prekérní situace. APK chce uzavřít extraligu, ČSLH je proti. Pokud APK bude dál trvat na uzavření soutěže a svaz nepovolí, tak kluby teoreticky mohou přijít o svůj status oficiální hokejové soutěže. To může znamenat mnohé, ale hodně to relativizuje plnění, která APK slibuje v informačním profilu extraligy.

Potenciální marketingový partner si musí připravit minimálně 160 milionů ročně, tzn. 800 milionů za pětileté období.  To je částka, kterou pro APK ocenila nabízená plnění poradensko-auditorská společnost KPMG. Jen pro úplnost, BPA teď platí ročně 95 milionů. Je současný požadavek APK (KPMG) přehnaný? Těžko říct. Podle ohlasů z trhu však to pro nikoho žádné velké terno není.

Zajímavá je i reakce BPA. Ta dala APK návrh na pokračování smlouvy za stávajících podmínek. BPA se však také vyjádřila k nabídce plnění v rámci obchodní soutěže. BPA se podivila nad tím, že v nabídce APK nejsou zahrnuta internetová práva. To svědčí o dvou věcech. Zaprvé, APK to s KPMG trochu odfláknuli. Zadruhé, BPA si nevidí na konec nosu, protože její aktuální internetová prezentace extraligy byla v pořádku tak před deseti lety.

Počkejme si, jak se celá situace vyvrbí. Klíčová bude (ne)dohoda ČSLH s APK.