Otevřít menu Zavřít menu

Šachtar Doněck v exilu. Jak se Lvov převléká do oranžové

Ve válce mlčí múzy. A taky ochozy fotbalových stadionů. Ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny vyhnal tamní nejúspěšnější klub posledních let Šachtar Doněck do exilu a na černooranžové dresy si teď zvykají fanoušci v západoukrajinském Lvově. Klub dělá vše pro to, aby si zvykli co nejrychleji.

Když se vzhledem k rozvíjejícímu konfliktu ukázalo, že pokračování klubu v Doněcku nebude možné, stal se pro Šachtar první volbou necelých 300 km vzdálený, tedy na ukrajinské poměry nedaleký Charkov. Stejně jako supermoderní Donbas Arena v Doněcku hostil stadion v Charkově zápasy Eura 2012 a pojme přes 38 tisíc diváků. V ten moment ale do hry vstoupila UEFA, která, vzhledem k situaci poměrně pochopitelně, zakázala na východní Ukrajině hrát zápasy evropských pohárů. A jelikož záměrem Šachtaru bylo hrát na jednom místě jak domácí soutěž, tak Ligu mistrů, zbyly po tomto verdiktu v celé zemi pouze tři vhodná města: Kyjev, Oděsa a Lvov.

donbass arena

UEFA Šachtaru doporučila Kyjev nebo Lvov a klub se tak octl před nutností vybrat ze dvou nepříliš lákavých možností tu přeci jen přijatelnější. Fanouškovská základna „horníků“ na střední a západní Ukrajině nikdy nebyla velká a v obou městech (koneckonců stejně jako na východě v Charkově nebo Dněpropetrovsku) se tradičně větší podpoře těšil jejich úhlavní nepřítel – kyjevské Dynamo. V polovině července nakonec padlo rozhodnutí: Klub se pro následující sezonu stěhuje do Lvova, města na opačném konci země, vzdáleného od Doněcku přes 1200 km.

Jenom pro představu: Z Prahy do Lvova je vzdálenost zhruba o 360 km menší. Představte si, že byste ostravský Baník přestěhovali do Plzně. A celou Plzeň pak do Londýna. Navrch počítejte s tím, že v do Londýna přestěhované Plzni už jeden prvoligový mančaft hraje a váš klub tam nemají zrovna v lásce. A teď přilákejte diváky na stadion!

Šachtar rovná se Achmetov

Bezpochyby marketingová noční můra, dokonce i pro nejúspěšnější ukrajinský klub posledních let, za kterým stojí jeden z nejvlivnějších oligarchů země Rinat Achmetov. Mimochodem, ani Achmetovova pozice image Šachtaru během konfliktu nijak nezlepšovala. Prezident klubu a zároveň majitel hlavního sponzora System Capital Management byl totiž výrazně propojen se Stranou Regionů svrženého prezidenta Janukovyče, za kterou dokonce zasedal v ukrajinském parlamentu, a i během konfliktu se objevily zprávy, že finančně podporuje proruské separatisty.

Přitom platí, že Šachtar rovná se Achmetov. Díky jeho penězům se z „věčně druhého“ ukrajinského klubu stal suverén soutěže, který dokázal prolomit dominanci kyjevského Dynama. Od roku 2002 vyhrál Šachtar devětkrát ukrajinskou Premier ligu, mistrem se stal v pěti posledních ročnících, šestkrát ovládl domácí pohár a v roce 2009 dokonce Pohár UEFA.

 

Horníci těží ze vztahu s fankluby

Zpět ale k přesunu do Lvova. To, že by za svým klubem jezdili fanoušci přímo z Doněcku, nepřipadá v úvahu a Šachtar se tak octl před úkolem zaktivizovat své příznivce ve zbytku Ukrajiny a pokusit se nalákat fanoušky nové. Průměrná návštěva na domácí zápasy v Donbas Areně přitom v roce 2013 šplhala nad 42 tisíc lidí a Šachtar se tak mohl chlubit vůbec nejvyšší návštěvností ve střední a východní Evropě.

V této situaci horníci začali naplno sklízet ovoce, které zaseli v předchozích letech navázáním intenzivních vztahů se svými fankluby po celé zemi. Ať už jste totiž založili jakkoli velký či malý fanklub Šachtaru kdekoli na Ukrajině (vznikaly většinou kolem lidí, kteří se z Donbasu odstěhovali za prací), mohli jste okamžitě začít čerpat výhody z toho plynoucí – zvýhodněné pakety vstupenek na domácí soutěž i Ligu mistrů, klub vám pravidelně zasílal suvenýry a různé dárky nebo pomáhal s organizací a přispíval na chod barů a kaváren, kde se fanklub scházel. Šachtar také hradil (a stále hradí) svému fanklubu polovinu nákladů, spojených s cestováním na venkovní zápasy. Nyní už vlastně i na ty „domácí“.

Ještě poměrně nedávno nebylo pochyb o tom, že nejpopulárnějším klubem na Ukrajině je Dynamo Kyjev. Kolos, který těžil ze své slávy z let osmdesátých a z rychlého přechodu do „tržního“ světa po rozpadu Sovětského svazu. V hlavním městě ale z pohledu marketingu zaspali a dnes se Šachtaru dívají na záda s uctivým odstupem. A to není pouze případ Ukrajiny, ale zásluhou pravidelné účasti Šachtaru v Lize mistrů i zahraničí.

Při pohledu na sociální sítě zjistíme, že všech 14 účastníků ukrajinské Premier ligy (letos se hraje bez dvou klubů z Ruskem anektovaného Krymu) má dohromady 2,9 milionu fanoušků na Facebooku, z čehož bezmála 1, 95 milionu (tedy 67 %) připadá na Šachtar. Na téměř výhradně ruské síti Vkontaktě jsou čísla o něco nižší, přesto na Šachtar připadá 322 tisíc z celkových 695 tisíc „lajků“ (tj. 46 %).

Obsazení prázdného stadionu

Rozhodnutí k přesunu do Lvova podpořil ještě jeden faktor – stadion, o který se Šachtar s nikým nemusí dělit. Arena Lvov pro 39 tisíc fanoušků, postavená pro tři zápasy Eura 2012, je totiž od konce šampionátu prázdná. Místní Karpaty nemají o drahý stadion daleko od centra města zájem a své domácí zápasy hrají na stařičkém sovětském stadionu „Ukrajina“.

Šachtar se pokouší co nejvíce splynout se svým novým domovem – v centru města otevřel velký fanshop, pořádá autogramiády v místních obchodních centrech, týmové focení na hlavním náměstí a investuje do masivní billboardové kampaně, která zve na domácí zápasy. Na ty fanoušky sváží z centra bezplatné autobusy. Rovněž ceny vstupenek zůstaly stejné jako v Doněcku a na zápas domácí ligy tak můžete sehnat vstupenku už za 20 hřiven (cca 28 korun), za 300 hřiven (420 korun) koupíte nejlevnější sezónní permanentku. Samozřejmostí je sektor se zvýhodněným vstupným pro studenty nebo rodinný sektor. Lvov se tak pomalu převléká z bílozelených barev Karpat do černooranžového hávu Šachtaru.

Jasně se ale ukazuje, na co fanoušci slyší – na kvalitní fotbal. Už na druhé utkání Šachtaru ve Lvově proti Metalistu Charkov přišlo přes 18 tisíc lidí, návštěva, o které si Karpaty v poslední době mohou nechat jenom zdát. Zatím nejvíce fanoušků sledovalo remízu s Dněprem ve 12. kole – 22 417. Ve zbytku zápasů s méně atraktivními soupeři návštěvy nepřesáhly 8 tisíc, trojice utkání, kterou Šachtar odehrál v Kyjevě na tréninkovém stadionu Dynama, přilákala jen něco kolem tisícovky zvědavců.

A pak je tu Liga mistrů. Soutěž, která se na západní Ukrajině nikdy předtím nehrála, ve Lvově i přes nepříliš atraktivní skupinu táhla. Na zápasy s Bilbaem a Portem přišlo přes 33 tisíc fanoušků, 29 tisíc pak sledovalo utkání s BATE.

fanshop

Nový městský rival

Ukazuje se tak, že kromě nevysokého počtu členů svých fanklubů láka Šachtar ve Lvově hlavně fanoušky „dobrého fotbalu“, kteří jsou zvědaví na jeho brazilské hvězdy (nejlepšího střelce letošní Ligy mistrů Luize Adriana) nebo na zahraniční týmy. Část z nich bere účast na zápasech horníků jako „národní“ povinnost podpořit ukrajinský klub, který trpí kvůli válce. Místní Karpaty Lvov ale nového městského rivala s otevřenou náručí nevítají. Jejich fanoušci jsou jedni z nejradikálnějších a nejvíce nacionalisticky laděných na Ukrajině (ultras vystupují pod jménem Banderstadt – Banderovo město – a FIFA už například ve Lvově kvůli rasismu zakázala pořádat kvalifikační zápasy o mistrovství světa) a celek z ruskojazyčného východu vnímají jako nepřítele.

Karpaty_Sachtar

Klub jako takový v Šachtaru zase vidí konkurenci a snaží se různými způsoby poškodit jeho reputaci. Naposledy na konci listopadu, kdy před vzájemným zápasem rozvinuli hráči Karpat banner s nápisem na podporu vojenské operace na východě Ukrajiny „ATO – naše hrdost a síla“ a hráči nastoupili v tričkách s nápisem „sláva ukrajinské armádě“. Fotbalisté Šachtaru si tato trička odmítli obléct s odkazem na své příbuzné a známé, kteří v konfliktu zahynuli, a celou akci označili za provokaci.

Na sociálních sítích se zase fanoušci baví tím, že zpravují logotyp Šachtaru do lvovských barev a symbolů.

alternative_logo

Návrat v nedohlednu

Oficiálně Šachtar nepřipouští, že by měl ve Lvově strávit i další sezonu, představitelé klubu by tím totiž veřejně přiznali, že nevěří ve zlepšení situace na východě země. Doněck je ale válkou poničené město a ostřelování se nevyhnulo ani Donbas Areně a báze klubu na předměstí. Možnost, že lvovská Arena zůstane domácím stánkem horníků déle než do poloviny roku 2015, je tak velmi vysoká a klub se na tuto alternativu v tichosti připravuje. Není pochyb o tom, že klub s horším finančním zázemím by podobná situace nejspíše zlikvidovala, jeden z nejbohatších celků východní Evropy ji ale může přestát i několik let.

 

Zdroje fotografií: ua.tribuna.com, shakhtar.com, fckarpaty.lviv.uafutbolgrad.com

SHARE
SHARE

Napsal
Vojtěch Raiman

Smířený s tím, že jeho největším sportovním úspěchem asi navždy zůstane postup do sedmé Hanspaulské ligy, sbíral Vojta od svých sedmnácti let zkušenosti v oddělení komunikace pražské Slavie. V současnosti působí mimo jiné jako reportér serveru UEFA.com, na akademické půdě se pak věnuje propojení fotbalu a politiky ve východní Evropě.


Nejčtenější

Tagy

Šachtar Doněck

podobné články

Brazilské turné a budování globální značky v podání Šachtaru...


SportBiz newsletter

Odebírejte novinky plné sportovního marketingu




Děkujeme za Váš email.