Otevřít menu Zavřít menu

V HLEDIŠTI: FINÁLE ŽENSKÉHO MISTROVSTVÍ SVĚTA V RAGBY

Mistrovství světa v ženském ragby se hraje každé čtyři roky již od roku 1991. Až do toho minulého v Londýně roku 2010 se jednalo o malou akci malého amatérského sportu. Návštěvu tvořily obvykle ragbistky pořadatelské země, příbuzní, přátelé a pár desítek dalších nadšenců. Dohromady pár stovek lidí. V Londýně 2010 se věci začaly měnit. Na utkání začaly chodit tisíce návštěvníků, některá utkání přenášela televize Sky Sport a finále se hrálo na vyprodaném stadionu Twickenham Stoop pro 13 200 lidí. Což byl návštěvnický rekord.

Diváci tenkrát sledovali těsnou prohru domácí Anglie s Novým Zélandem 10 : 13, pro který to byl čtvrtý titul v řadě. Všechna utkání MS dohromady navštívilo kolem 30 000 diváků a bylo to první ženské MS, které se stalo výdělečné samo o sobě a nemuselo být dotované světovou radou ragby IRB.

[sws_blue_box box_size=“630″] Zápas: finálový den Mistrovství světa v ragby žen, Paříž 2014

Datum: 17.08.2014

Stadion: Stade Jean-Bouin

Počet diváků: 20 000 (100 % kapacity – bylo vyprodáno, ale na kratších tribunách byla vidět volná místa. Přesný počet návštěvníků, kteří prošli turnikety, pořadatel neuvedl.)

Poměr cena/zážitek: 10/10 (maximum je 10) [/sws_blue_box]

Za ty čtyři roky od posledního MS se počet aktivních hráček ve světě ještě zmnohonásobil. A pořadatelství MS 2014 se ujala Francie, země ženskému ragby zaslíbená. Především z diváckého hlediska. Ve Francii totiž v současnosti chodí tisícové návštěvy i na ženská ligová utkání. Dal se čekat nový návštěvnický rekord – a ten přišel.

A nejenom návštěvnický – televize tentokrát přenášela všechna utkání, i ta ze základních skupin. O vysílací práva se podělilo celkem devět televizních stanic a signál šel do několika desítek zemí. V zemích, které nebyly smluvně pokryty TV vysíláním, se dala utkání sledovat zdarma online na webu IRB.

Lístky na všechna utkání se daly již s několikaměsíčním předstihem pohodlně a jednoduše koupit online. Lístek na celý semifinálový den stál 20 euro, lístek na finálový den (tři utkání) 25 euro.

Semifinálová a finálová utkání se hrála na nově rekonstruovaném Stadionu Jeana Bouina – Stade Jean-Bouin. Na naše poměry velký (kapacita 20 000), ale na francouzské malý stadion je domovským sídlem profesionálního prvoligového klubu Stade Francais.

Pro ženské ragby to byla skvělá volba. Jedná se o tradiční stadion z roku 1925, který byl ovšem v roce 2011 kompletně rekonstruován, přesněji řečeno zcela přestavěn. I při své velikosti je to stadion útulný, přehledný a velmi pěkně architektonicky řešený. Veškeré zázemí – záchody, občerstvení atd. – bylo v perfektním stavu.

[sws_button_icon_ui label=“OSTATNÍ ČLÁNKY RUBRIKY V HLEDIŠTI“ href=“http://www.sportbiz.cz/category/top/v-hledisti/“ ui_theme=“start“ icon=““ target=“_blank“] [/sws_button_icon_ui]

Pořadatelé pro finále posílili oproti běžnému stavu jak zásobování, tak personál (většinou dobrovolný) a navíc přistavili několik dalších mobilních občerstvovacích stanovišť. K jídlu byly tři druhy baget, vafle a hotdogy. K pití pivo Heineken za 6 euro (ve Francii cena obvyklá) a asi osm druhů nealko nápojů. Pivo se čepovalo do vratných umělohmotných půlitrů v barvách MS, takže zálohu dvě eura mnozí návštěvníci využili jako nákupní cenu. I v době největšího náporu byly stánky prakticky bez front. Na ragby se tradičně může pivo nosit i na tribuny, protože se zde nevyskytují problémoví fanoušci.

Jedinou vadou na kráse byl prodej dárkových předmětů. Ten pořadatelé zoufale podcenili. Šlo o dvoustánek velikosti asi tak 4 x 8 metrů. Na začátku byla k dispozici trika s logem MS, brandované obaly na iPhone 5, repliky oficiálních míčů MS, repliky francouzských a novozélandských reprezentačních dresů a několik standardních dárkových předmětů francouzské ragbyové unie FFR, jako například klíčenky, barvy na obličej a podobně. Všechny tyto předměty byly pryč prakticky během několika minut.

Ve finálový den se hrála tři utkání, z nichž my jsme stihli jen druhá dvě. První utkání bylo o páté místo mezi Novým Zélandem a USA (ano, Nový Zéland překvapivě nepostoupil do semifinále a po čtyřech titulech v řadě tak bylo jasné, že letos neobhájí). Na toto utkání byl dle zpráv stadion naplněn zhruba zpoloviny. Na utkání Irsko – Francie o třetí místo už jsme chvátali od metra v zástupu dalších diváků a cestou nám překupníci nabízeli lístky.

Pobavilo nás, že už i na ženské ragby se spekuluje s lístky a taky nás to připravilo na to, co nás čekalo. Seděli jsme přímo uprostřed hlavní tribuny, obklopeni tisícihlavým davem nadšeně fandících diváků. Stadion byl oficiálně vyprodaný, nicméně na bočních tribunách byla vidět volná místa. V ragby se diváci nijak nedělí, takže zatímco kolem nás seděli většinou Francouzi, dvě řady pod námi byli Angličané a kousek stranou zase pár Irek.

Všechno pěkně promícháno, jak to při ragby má být. Na ragby chodí muži i ženy a také celé rodiny s dětmi, někdy i s velmi malými. Fandí se každé dobré akci obou stran. Naopak při kopech panovalo na celém stadionu nábožné ticho, aby nebyla kopající hráčka rušena. Pokud někdo rušil hlasitým hovorem či výkřiky, celý stadion se rozšuměl výstražným syčením na jeho adresu. Téměř všichni diváci byli vybaveni „tleskačkami“ a Francouzi obvykle i vlajkou. Při akci Francouzek kolem nás okamžitě vyvstal les vlajek. Celý stadion také během utkání několikrát přezpíval Marseillasu.

V rozích stadionu byly umístěny proti sobě dvě obří obrazovky s perfektní viditelností z každého místa v hledišti. Jak je v ragby zvykem, rozhodčí byly vybaveny komunikačním systémem, který šel částečně i do amplionů, takže pokud zrovna stadion nebouřil, bylo slyšet, co rozhodčí hráčkám říká.

DSC_0021

Mezi utkáními a o poločasech běžel na obrazovkách sestřich z akcí hráček, nominovaných na hráčku roku IRB.

Utkání o bronz vyhrály domácí Francouzky a tak stadion nadšeně oslavoval ještě v době, kdy už se rozcvičovaly Kanaďanky a Angličanky před finále. Kanaďanky v semifinále vyřadily právě Francii, nicméně prakticky všichni Francouzi fandili ve finále právě jim. Ovšem Anglii podporovaly dost velké skupiny anglických fanoušků a ty rozhodně byly také slyšet. Stadionem se několikrát přehnala mexická vlna a zatímco Francouzi podporovali Kanadu pokřikem: „Alles les Rouges“ (kupředu červená) Angličané a Angličanky na tribunách několikrát zanotovali anglický ragbyový chorál „Swing Low, Sweet Chariot“. Atmosféra fantastická.

Angličanky měly utkání pod kontrolou a i když Kanaďanky párkrát zahrozily, proti dobře rozjetým Angličankám neměly šanci. Anglie vyhrála 21 : 9 a získala titul po dvaceti letech. Opět jí aplaudoval celý stadion, nehledě na národnost.

Ta nejlepší část v duchu ragbyových tradic ovšem následovala až po oficiálním předání medailí a poháru mistryň světa. Všechny týmy včetně novopečených mistryň se sešly na protější „prezidentské“ tribuně, kam se dalo volně vejít. Tam si hráčky i jejich trenéři povídali se svými fanoušky, fotili se s kýmkoli, kdo měl zájem, objímali se s příbuznými a bavili se o svých zážitcích s každým, kdo o to stál. Žádní pořadatelé, žádné zábrany mezi hráčkami a diváky.

Taky jsme si zašli na protější tribunu, pozdravili se s několika starými známými, udělali si několik nových známých a spokojeně odešli na noční metro. Cestou jsme si dali ještě úžasné klobásky se zeleninou, grilované několika podnikavci na ulici před stadionem. Vzhledem k tomu, že zde stojí vedle sebe hned dva stadiony, kromě Stadionu Jeana Bouina ještě slavný Park princů/Parc des Princes s kapacitou téměř 50 000, metro zde má slepou kolej a může provoz posilovat dalšími vlaky přímo z této stanice. Což se i stalo, ale vlastně už to v pokročilé hodině ani nebylo potřeba.

Celý finálový den tak proběhl v ragbyovém duchu: skvělá atmosféra, žádný velký cirkus okolo, zato přímý kontakt s hráčkami a trenéry pro toho, kdo chtěl.

 [sws_blue_box box_size=“630″]

Která věc se vám nejvíce líbila a mohla by být inspirací pro ostatní?

Přímý kontakt s hráčkami hned po skončení MS. Prakticky každý fanoušek si mohl osobně sáhnout na medaile či na pohár pro mistryně světa a popovídat si s hráčkami z kteréhokoli týmu. Tento neformální přístup je pro ragby typický a jistě by ho ocenili i fanoušci jiných sportů.

Co byste pořadatelům nevíce vytknul?

Zoufalé podcenění merchandisingu a prodeje dárkových předmětů. Pořadatelé vůbec neodhadli zájem diváků a připravili jen několik produktů v miniaturním stánku. Vzhledem k tomu, že návštěvnost semifinále a finále se dohromady pohybovala kolem 40 000(!) diváků, všechny prodávané předměty zmizely prakticky okamžitě.

Doporučil byste zážitek ze zápasu i svým přátelům: 9/10 [/sws_blue_box]

 Fan_experience_DOTAZNIK_vzor 2

SHARE
SHARE

Napsal
Martin Charvát

Martin Charvát, kreativní ředitel reklamní agentury Konektor a ragbista. Má „na svědomí“ stovky reklamních kampaní pro české i mezinárodní klienty. Značná část byla či je pro sportovní značky či sponzoring sportů a sportovních událostí komerčními zadavateli. Kromě profesionálních kreativních týmů vede i amatérské sportovce, je totiž manažerem české ženské ragbyové reprezentace. O kreativitě v reklamě přednáší na Vysoké škole ekonomické a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.


Nejčtenější

Tagy


SportBiz newsletter

Odebírejte novinky plné sportovního marketingu




Děkujeme za Váš email.