Profesionální ragby proniká do USA
Ragby je v USA amatérský sport, což silně determinuje jeho rozšíření a popularitu. Hraje se především na školách, včetně těch vysokých, a přestože má silnou členskou základnu, do klubů po skončení studia přechází jen malá část hráčů a hráček. Několik jednotlivců hraje profesionálně v Evropě, v JAR a v Japonsku. Členové mužské a ženské sedmičkové reprezentace mají profesionální smlouvu s Americkou ragbyovou unií (USA Rugby).
V USA, kde je sport organizován velmi odlišně od Evropy, ovšem sport bez profesionální nadstavby nemá šanci na rozvoj. Zatímco úspěšní univerzitní basketbalisté nebo američtí fotbalisté pokračují v kariéře v profesionálních týmech, většina ragbistů se sportem po vysoké škole končí nebo ho provozuje už jen jako koníček.
To by se teď ovšem mohlo změnit.
Rostoucí popularity ragby a jeho možného potenciálu si totiž povšimli soukromí investoři. V Houstonu se už nyní hraje mezinárodní ženský sedmičkový turnaj jako součást Světové série IRB (Mezinárodní ragbyová rada – nejvyšší světový ragbyový orgán), v Las Vegas zase ten mužský. Oba turnaje přenáší několik televizních stanic. A na co se dívají televizní diváci, v tom jsou peníze.
V USA se tak chystá přelomový soukromý turnaj Grand Prix. Bude se konat v půli července v Los Angeles, po skončení soutěží IRB, a už se na něj prodávají lístky. Přitom ještě není jasné, kdo na něm vlastně bude hrát. Nahlášeny jsou zatím tyto týmy: čtyři(!) americké týmy, dále Kanada, Argentina, Austrálie, Brazílie, Anglie, Fidži, Francie, Německo, Indie(!), Itálie, Japonsko, Keňa, Mexiko, Nový Zéland, Rusko, Skotsko, JAR, Španělsko, Tonga, Wales. Ovšem s poznámkou, že účastníci se ještě mohou měnit.
Ale pozor, turnaj je organizován čistě komerčně, nikoli podle pravidel IRB. Přihlašovatelem týmu je držitel licence (stejně jako v profesionálních severoamerických soutěžích v jiných sportech) a tím může být fyzická i právnická osoba. A je jen na ní, jak svůj tým sestaví.
Silné národní unie budou bezpochyby preferovat své národní týmy, ty slabé mohou „nakupovat“ posily, kde chtějí. A právnické či fyzické osoby, které budou zřejmě vlastníky licencí v případě čtyř amerických týmů, mohou postavit týmy podle toho, „kolik na to budou mít“. Dá se předpokládat směs amerických a kvalitních mezinárodních hráčů (v odborných kruzích už padají jména jako například Ben Gollings – bývalý anglický reprezentant a nejvíce bodující sedmičkový hráč historie). První americkou licenci vlastní nejmenovaná podnikatelka z New Yorku.
Turnaj by měl být třídenní za účasti 24 týmů, tedy stejný model, jako má největší světový turnaj v Hongkongu. A teď hlavní tahák: vítěz získá 1 000 000 dolarů! Nic víc, nic míň. Vítěz bere vše. Žádné další ceny nejsou vypsány.
Pokud bude projekt finančně návratný, jednalo by se zřejmě o velký průlom pro americké ragby. Vznik profesionálních klubů, schopných uživit své hráče, by byl velkou motivací pro americké ragbisty. A americké (a potenciálně i kanadské) ragby by se mohlo dotáhnout na tradiční ragbyové velmoci. Při síle americké ekonomiky to není nereálné. Mimochodem někteří američtí investoři též vážně uvažují o vybudování profesionálních týmů v klasickém ragby o patnácti hráčích, které by se zúčastňovaly evropského Poháru Heinekenu (něco jako Liga mistrů ve fotbalu). Jako o sídle jednoho takového klubu se uvažuje o Bostonu, kde je velká irská menšina.
Nechme se překvapit, vybudování profesionální soutěže v evropském fotbalu se Američanům také povedlo až napotřetí.
