Otevřít menu Zavřít menu

V hledišti – Italská tradice ve špíně a zimě

Návštěva stadionu je stále tím nejvíce formujícím zážitkem pro sportovního fanoušku. SportBiz se velmi často věnuje sportovnímu marketingu online. Je čas to změnit. Počínaje tímto článkem, budete na SportBiz nacházet také nepravidelné reportáže z návštěvy sportovních událostí v různých zemích a různých sportech.

Cílem nové rubriky „V hledišti“ je co nejvěrněji popsat atmosféru a zážitek z divácké konzumace dané sportovní události. Součástí článku je na konci i detailní hodnocení jednotlivých prvků, které tento zážitek posilují a pomáhá odlišit od jiných sportovních událostí.

[sws_blue_box box_size=“609″] Zápas: AC Milán – SSC Neapol 0:0

Datum: 5. února 2012

Stadión: San Siro

Počet diváků: 44 011

Poměr cena/zážitek: 3/10 (maximum je 10) [/sws_blue_box]

„Il club piu‘ titolatu al mondo,“ pyšní se AC Milán na každém rohu tím, že na světě neexistuje klub s více trofejemi. Pohár za nejlepší zážitek pro fanouška si ale rossoneri nezaslouží ani náhodou. Nebýt fanouškem AC Milán, těžko říct, co by člověka, který by se rád podíval na italskou kopanou, opakovaně přivádělo na San Siro. Pár pěkných věcí, které u nás neuvidíte, ale existuje.

Pokud se nejedná o televizní utkání, hraje Milán (v Itálii se nikdy neříká AC, ve městě prostě hraje Milan a Inter) svá utkání v neděli ve 3 hodiny odpoledne. To je poměrně příznivý čas pro to, aby na stadion tátové vzali i své děti. Dětí ani dorostenců, podobně jako žen, ale není mezi návštěvníky stadionu mnoho. Možná za to tentokrát mohla nepříjemná zima – stadion sice patří k pětihvězdičkovým stadionům UEFA, leč teplomety, které mají už i na pražské Spartě, v Miláně nemají.

Vstupenky jsou pro cizince poměrně těžké k sehnání – dají se koupit pouze v pobočkách banky Sanpaolo (zato po celé zemi) nebo musíte mít kartu Cuore Rossonero. Ta je však poté velmi praktická – vstupenky na jednotlivá utkání se vám pak po zaplacení automaticky nahrávají na čipovou kartu. San Siro je s kapacitou 80 tisíc diváků zaplněno jen málokdy, takže nebývá problém lístky na jméno pořídit až na místě. Na vyprodané zápasy se dostanete taky, v den zápasu před stadionem bují černý trh. Nejlevnější vstupenky na derby se dají například sehnat za 100 eur.

Bez fronty ale s bahnem

Před samotným utkáním to vypadá kolem stadionu jako na pouti. Na sebe se lepí stánky se suvenýry, mezi nimiž je občas velmi těžké poznat, které jsou oficiální a které ne. Prodávat se evidentně smí všechno. Pokud lačníte třeba po šále hostů, není problém ji sehnat v prvním obchůdku. Korzovat kolem můžete do poslední chvíle, za brány stadionu se totiž dostanete velmi rychle – několik set pořadatelů i spoustu vchodů vám dá jistotu, že nebudete muset v žádné frontě čekat déle než minutu.

Vevnitř je aréna dosti omšelá. Úzké chodby brání jakémukoliv sociálnímu kontaktu i umístění pořádného občerstvení. Na stadionu jsou jen malé budky s velmi chudou nabídkou, pokud se na stadioně dá sehnat k jídlu něco teplého, není toto místo možno najít. Když půjdete po schodech do svého sektoru, budete si na stísněných schodech připadat jako v opuštěném paneláku. Většina zdí je počmáraná více či méně fotbalovými nápisy. Žádný branding.

Další nemilé překvapení vás dost možná potká poté, když přijdete do svého sektoru (jednotlivé sedačky se moc neřeší, sedá se tam, kde je místo). Přestože jsou tribuny zastřešeny, může být problém naleznout sedačku, která není pokryta vrstvou bahna. Zkušení milanisté si proto s sebou nosí klubový program (noviny), na který si sedají. Magazín se mimochodem válí všude po zemi, jeho výdejní místo je ale také neznalcům skryto.

Největší vzrušení pak čeká na fanoušky těsně před zápasem. Velmi efektní je čtení sestavy. Moderátor vždy přečte číslo a křestní jméno, celý stadion ho poté doplní o příjmení. Na dvou velkoplošných obrazovkách se ale slevilo. Hráči už nepřevádějí triky s míčem, ale mají jen statické vizitky. Těsně před zápasem pak zazní disko hit „Sará perché ti amo“, který nadšeně (alespoň zezačátku) zpívá celý stadion, pak ještě milánská hymna.

A to je zhruba tak všechno. Pak už můžete jen doufat, že vás zabaví hvězdy v pruhovaných dresech. Někdy se jim to podaří a odejdete spokojeni, někdy ne a odejdete prázdní. Přestávkový program ani komunikace s diváky neexistuje. Ti se čas od času baví mezi sebou, i když se neznají. Často se shodnou v nadávkách na soupeře, na rozhodčí, na vlastní hráče, při zmařených šancích se chytají za hlavu, při vstřelených gólech se objímají. Poměrně slušný je i kotel na curva sud, který čítá několik tisíců hlav a je slyšet.

[sws_blue_box box_size=“616″] Která věc se vám nejvíce líbila a mohla by být inspirací pro ostatní kluby?

Práce moderátora s publikem při ohlašování sestavy a používání stejné písničky, ne kterou se diváci „chytají“.

Co byste pořadatelům nevíce vytknul?

Neútulnost a špínu na stadionu.

Doporučil byste zážitek ze zápasu i svým přátelům: 3/10 (maximum je 10)[/sws_blue_box]

Detailní hodnocení:

Je pro vás tato rubrika zajímavá? Měli byste zájem se stát její součástí a podílet se na hodnocení zážitků z návštěvy sportovních zápasů, turnajů a soutěží? Ozvěte se zde.

SHARE
SHARE

Napsal
Radim Kadlec

Autor je velký sportovní fanoušek, který cestuje po světových stadionech a rád se nechává bavit, a to nejen sportovními výkony, ale i tím, jak kluby pracují s fanoušky.


Nejčtenější

Tagy

AC MilánNeapolSan Siro

podobné články

3 fotbalové velkokluby ukazují budoucnost přímé komunikace s...

Zprávy ze světa sportovního byznysu: Slovenská fotbalová...

Nejdražší fotbalové dresy světa