Fotbalové kluby jako mašiny na peníze

V tomto příspěvku se spíše zaměříme na celkové trendy a zvláštnosti jednotlivých fotbalových soutěží, ale na začátku si zrekapitulujme klíčové kanály, kterými mohou do pokladny fotbalového klubu přitékat peníze:

[accordion auto_height=“false“ ui_theme=“ui-smoothness“][accordion_panel title=“Tržby v den utkání“]Příjmy ze vstupného, z permanentek a členských poplatků, ale i třeba z pořádání finále domácího či evropského poháru. [/accordion_panel] [accordion_panel title=“Tržby za vysílací práva“]Příjmy od domácích i zahraničních fotbalových soutěží (televizních kanálů). [/accordion_panel] [accordion_panel title=“Tržby z komerčních aktivit“]Především příjmy ze sponzoringu a merchandisingu. [/accordion_panel] [accordion_panel title=“Tržby z prodeje hráčů“] Tzn. čisté prodeje hráčů (prodeje minu nákupy). Hráčská a transferová politika však není předmětem hodnocení společnosti Deloitte. [/accordion_panel] [/accordion]

 

Ve kterých klubech to umí nejlíp?

V sezóně 2009/2010, jež je v aktuální zprávě analyzovaná, vzrostly celkové tržby nejlepších dvaceti klubů o osm procent oproti předcházející sezóně. Na úrovni klubů si polepšilo hned 17 klubů z 20, pouze tři tak zaznamenaly pokles tržeb (důvodem je vždy výpadek příjmů za účast v evropských pohárech).

Stejně jako vloni i letos všechny kluby z nejlepší dvacítky pocházejí z jedné z pěti největších evropských lig (Anglie, Německo, Itálie, Španělsko a Francie).

Již šestým rokem po sobě dominuje žebříčku Deloitte madridský Real, který v sezóně 2004/2004 vystřídal na první pozici Manchester United (ten byl na špici osm let). Na druhém místě je stejně jako vloni FC Barcelona, která navíc může hegemonii Realu ukončit hned v příštím roce – díky novému kontraktu s Qatar Foundation – historicky prvnímu sponzorovi barcelonského dresu.

Největším skokanem letošního žebříčku je Manchester City, který sice nehrál v evropských pohárech, ale může stavět na bohatých sponzorských injekcích z Perského zálivu. Inter Milán, který v loňské sezóně vyhrál, co mohl, si v celkovém žebříčku příliš nepomohl – mohou za to především notoricky nižší příjmy ze vstupného a z komerčních aktivit.

Rekapitulace nejvýznamnější trendů a zjištění:

Tržby v den utkání

• Pravidlo číslo jedna – čím více zápasů tým hraje, tím je logicky tato položka větší. Toto platí dvojnásob v případě účasti v evropských pohárech.
• I když mají v Anglii nejdražší vstupenky z celé Evropy – průměrná návštěvnost je tam po Německu druhá nejvyšší. Investice do modernizace stadiónů (ale i do bezpečnosti na zápasech) se vyplácí.
• Jediným klubem, který má více než 40 procent svých tržeb ze vstupného je londýnský Arsenal – to je důsledek jeho přenosu z Highbury na mnohem modernější Emirates Stadium, který umožnil nejen zvýšit vstupné, ale strukturovat jeho nabídku pro veřejnost i korporátní klientelu (hospitality).

Tržby za vysílací práva

Tyto tržby jsou mimořádně důležité, protože nenesou s sebou žádné přímé náklady a tak vlastně přicházejí do klubu v čisté formě.

• Tři první kluby (Real Madrid, FC Barcelona, Manchester United) mají své přijmy rovnoměrně rozděleny mezi všechny tři hlavní zdroje příjmů (mají tudíž nejlépe diverzifikované riziko případného propadu jednoho z nich).
• Převažujícím zdrojem příjmů jsou pro fotbalové kluby příjmy z vysílacích práv (u 14 klubů převyšují 40 procent).
• Důležitost televizních příjmů se v posledních 15 letech dramaticky zvýšila – jejich podíl na celkových tržbách vzrostl 2x až 3x.
• Pro týmy z menších lig je účast v evropských soutěžích alfou a omegou. Vypadne-li příjem za vysílací práva od UEFA, týmům mimo BIG 5 dramaticky klesají tržby (viz případ skotských Celtic a Rangers, které úplně vypadly ze žebříčku Deloitte).

 

Tržby z komerčních aktivit

• Nejvyšší příjmy z komerčních aktivit má suverénně Bayern Mnichov, což potvrzuje jeho pozici nejpopulárnějšího klubu v nejlidnatější evropské zemi.  Kromě Bayernu jsou však v první desítce i tři další německé kluby (5. Schalke 04, 9. Hamburger SV, 10. Borussia Dortmund). Jenom pro úplnost dodejme, že v Německu patří mezi největší sponzory finanční a telekomunikační firmy a v Bundeslize platí zákaz reklamy pro sázkové společnosti.
• Obecně nižších komerčních příjmů dosahují italské kluby (nižší kupní síla fanoušků a obecně horší kondice italské ekonomiky).

K výše uvedenému je potřeba dodat jednu důležitou věc – jedná se pouze o schopnost generovat peníze (s výjimkou čistých zisků z prodeje hráčů). To, jakým způsobem kluby s těmito penězi hospodaří, a za co je utrácejí (zde jsou klíčové především mzdové náklady) je zcela jiná kapitola, kterou si ponecháme na nějaký jiný článek.

Zprávu Football Money League si můžete zdarma stáhnout zde.